Důl Karolina
bývalý černouhelný důl v Ostravě From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Důl Karolina je bývalý černouhelný důl na území statutárního města Ostravy.
Remove ads
Historie
V Moravské Ostravě v blízkosti hotelu Palace[p. 1] byla založena roku 1842 Moravsko-ostravskou uhelnou společností kutací jáma, kterou již v roce 1843 odkoupil bankéř Salomon Mayer Rothschild. Ten důl pojmenoval Karolina podle své manželky Caroline[p. 2]. Na základě doložených nálezů uhelných slojí při hloubení jámy Karolína byly majiteli dolu uděleny propůjčky důlních měr 5. ledna 1844.[1] V roce 1854 došlo k explozi důlních plynů, při které zahynulo 14 osob.[2][3]
Roku 1864 byl ke Karolině připojen pomocný důl Antonín s větrní a vodní jámou. V roce 1870 byl důl Karolina spolu s koksovnou, dolem Antonín a dolem Šalomoun pronajat na 25 let nově vzniklé společnosti Uhelná důlní společnost a koksovna v Moravské Ostravě[p. 3].[4] V roce 1895 pronajaté doly přešly pod výkonnou složku Vítkovické kamenouhelné doly společnosti Vítkovické horní a hutní těžířstvo. V roce 1895 pak byla Karolina a Antonín organizačně převedeny pod důl Šalomoun a od té doby byl důl Karolina pouze pomocnou jámou. V roce 1913 byl povrch dolu elektrifikován a v roce 1914 uvedena do provozu nová těžní budova. 15. listopadu 1931 byla z důvodu krize zastavena těžba uhlí na dole Šalomoun a jámy Karolína a Šalomoun převedeny pod správu dolu Hlubina. Omezování těžby v důlním poli a nedostatek financí na prohloubení jámy přes 250 m mohutné bezeslojné pásmo pod jakloveckými slojemi, to byly důvody k ukončení činnosti dolu Karolina v roce 1933.[5]
Strojní vybavení
V roce 1859[p. 4] byl na jámě Karolina hluboké 148 m instalován jednoválcový ležatý parní stroj s výkonem 40 HP.[6] V roce 1871 byla jáma hluboká 189 m. V roce 1881 byl na těžní jámě instalován nový ležmý dvojitý (dvojčitý) parní těžní stroj. V roce 1897 byla jáma vyhloubena na konečnou hloubku 550,33 m.[5] V roce 1928 byl v provozu elektrický těžní stroj Brown-Boweri o výkonu 370–500 HP vyroben v roce 1914.[7] Těžní bubny měly průměr 2700 mm a šířku 1100 mm, lanovnice měly průměr 3000 mm. Rychlost jízdy 6 m/s s klecí pro dva vozíky. Počet osob v kleci 18, rychlost jízdy 6 m/s. Výška těžní věže vyrobené ve Vítkovických železárnách byla 18,3 m od ohlubně po střed lanovnic.[8] Původní (údaj z roku 1884) těžní věž byla dřevěná o výšce 12,0 m s lanovnicí o průměru 3,5 m.[9]
Větrání dolů Karolina a Šalomoun až do roku 1879 zajišťovala jáma Antonín. V roce 1878 byla zahájena výstavba nové větrné jámy Karolína v místě - dnes parčík před bankou ČSOB v Hollarově ulici. V roce byla větrná jáma o hloubce 118 m uvedena do provozu. Byla vybavená parním ventilátorem soustavy Rittinger vyrobeným ve Vítkovických železárnách. V roce 1891 byl instalován větrník soustavy Capell, které byly od roku 1906 poháněny elektrickými motory. V roce 1897 byl postaven záložní ventilátor. V roce 1897 byla jáma vyhloubena na konečnou hloubku 285,4 m.[5] V roce 1928 byl v provozu větrník soustavy Hasbach vyroben ve Vítkovických železárnách z roku 1906, elektrický pohon AEG, Vídeň 75 m³/s a rezervní ventilátor Capell vyroben ve Vítkovických železárnách, z roku 1921, elektrický pohon Siemens-Suckert, Vídeň 61/78 m³/s.[8]
Čerpání důlní vody bylo společné s dolem Šalomoun.
V roce 1928 bylo v provozu zařízení pro záplavku s výkonem 100 m³ za 8 hodin.
Těžba
Byly dobývány jaklovecké sloje ostravského souvrství metodou pilířováním nebo směrným stěnováním. Sloje měly mocnost 50 až 110 cm s úklonem 7–16°. Uhlí bylo dobýváno z hloubky až 620 m. Proti těžbě uhlí pod městem se postavilo zastupitelstvo Moravské Ostravy, které dosáhlo omezení těžby a od roku 1887 bylo stanoven ochranný pilíř. Ten zakazoval dobývání uhlí v hloubkách 118–355,5 m a postupně blokoval těžbu uhlí v důlním poli dolu Karolina.[5] Těžba uhlí probíhala až do roku 1910, poté došlo k převedení těžby na důl Šalomoun. V roce 1910 bylo zahájeno třídění uhlí na společné třídírně, která byla přenesena z dolu Karolina na důl Šalomoun.[3][7] V roce 1933 byl důl zlikvidován a těžební jáma zasypána. Větrní jáma Karolina sloužila k větrání dolu Šalomoun.
Doprava
K Vítkovickým železárnám od jámy Karolína byla vybudována S. M. Rothschildem železnice. Zahájení budování bylo v roce 1855, uvedení do provozu bylo 1. srpna 1856,přeprava uhlí byla pomocí koňských potahů. Záhy byla tato trať prodloužena až do Přívozu, délka trati 6 615 m. Od 1858 byl zaveden parní provoz. 1. března 1861 kupuje železnici Severní dráha císaře Ferdinanda.[10]
Koksovna Karolina byla spojena úzkokolejnou dráhou se Žofinskou hutí a lanovou dráhou s dolem Terezie.
Údaje o dolu Karolína
Koksovna Karolina
Podrobnější informace naleznete v článku Koksovna Karolina (Ostrava).
Důl přímo navazoval na koksovnu, elektrárnu, které byly vybudovány v místě Schüllerovy hutě, a Žofinskou huť. Koksovna, stojící poblíž od roku 1858, byla v provozu do roku 1982. Žofinská huť byla uzavřena v roce 1972 a elektrárna v roce 1974. Ještě do roku 1983 sloužila bývalá elektrárna jako teplárna pro zásobování Ostravy parou a teplou vodou. Zajímavostí byl samostatný chemický závod, který vznikl v roce 1926 z laboratorního provozu koksovny Karolina. Od roku 1953 byl označován jako Ostravit (podle důlní trhaviny). Produkoval řadu chemikálií, jejichž výroba byla ukončena v roce 1972.
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads