Důl Kukla

Na tento článek je přesměrováno heslo důl Václav Nosek. O černouhelném dole v Tuchlovicích v kladensko-rakovnické pánvi pojednává článek důl Nosek.

Důl Kukla (v letech 1947–1973 důl Václav Nosek) byl černouhelný důl ve městě Oslavany v Rosicko-oslavanské pánvi, který fungoval v letech 1865–1973.

Důl Kukla
Důl Kukla s těžní věží
Souřadnice	49°7′36,12″ s. š., 16°20′33″ v. d.
Kód památky	103659 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Vznik a rozvoj

Areál dolu Kukla v roce 1888

Původní jáma, tzv. Nová, byla zaražena v roce 1861 a dokončena o čtyři roky později. V dalších desetiletích, kdy se pro ni vžilo jméno Kukla, sloužila jako větrací, odvodňovací, lezní a v případě nutnosti také jako vedlejší těžní šachta dolu Františka v Padochově.^[1] Na začátku 20. století bylo rozhodnuto o jejím obnovení a zmodernizování, k čemuž došlo v letech 1911–1913. Vznikl tak zde důl Kukla, který se stal centrální jámou oslavanské části uhelného revíru a který dodával uhlí do blízké oslavanské elektrárny.^[2] V místě zbořených původních budov vznikl nový areál s moderní, 41 m vysokou železobetonovou těžní věží^[3] s elektrickým těžním strojem Koepe (první v Rakousku-Uhersku), jenž byl umístěn v nejvyšší části věže. Kukla se tak stal prvním dolem na území dnešního Česka, jehož stroj byl zabudován do těžní věže.^[2] Důl byl od roku 1914 spojen s jámou Františka a s třídírnou uhlí (prádlem) u elektrárny dvěma nákladními visutými lanovými drahami. Vedlejší šachta Františka sloužila pro těžbu jen krátce (dále byla využívána jako větrací a odvodňovací), takže tato lanovka byla zanedlouho zrušena.^[1]

V roce 1921 došlo v dole Kukla k explozi plynů, při které zahynulo 26 horníků. Jejich pomník je umístěn na oslavanském hřbitově.^[2]

Za německé okupace

Roku 1941 byl v areálu dolu zřízen židovský pracovní tábor fungující do konce války.^[3] V té době zde byl báňským inženýrem spisovatel Mirek Elpl; jeho manželka Anna (Židovka) pracovala v letech 1943–1944 v kuchyni pracovního tábora.^[4]

Po osvobození Československa

V roce 1947 získal důl nové jméno po Václavu Noskovi.^[1]

Součástí dolu Václav Nosek byly také dvě pomocné jámy, jejichž dolová pole byla jeho součástí: Anna ve Zbýšově, kde se těžilo v letech 1944–1967, a Františka v Padochově, jež byla k těžbě opětovně využita v letech 1969–1973.^[1]

Vrcholu těžby dosáhl důl Václav Nosek v první polovině 60. let. Například v roce 1963, kdy zde pracovalo 1058 zaměstnanců, bylo vytěženo 386 638 t černého uhlí.^[1] V souvislosti s otevřením nové centrální zbýšovské šachty Jindřich II v 60. letech 20. století byla činnost dolu Václav Nosek postupně utlumována. Poslední vůz uhlí byl vytěžen z 11. patra z hloubky 881 m dne 31. srpna 1973.^[2] Maximální hloubka dolu byla 903 m.^[5]

Zánik šachty a další využití

Šachta, která ještě do roku 1985 sloužila jako vtažná jáma k odčerpávání důlních vod, byla v roce 1986 uzavřena železobetonovou deskou^[2], v průběhu 90. let zatopena^[1] a v letech 2004–2011 postupně zasypána materiálem z bývalé haldy.^[6] Areál dolu byl již od jeho uzavření využíván podnikem První brněnská strojírna, který jej postupně upravoval na pobočný strojírenský závod Oslavany. Od roku 1993 je jeho majitelem firma Strojírna Oslavany.^[7] V roce 2009 byla těžní věž prohlášena kulturní památkou České republiky.^[8] Do té doby chátrající stavba byla v letech 2010–2011 zrekonstruována^[9] a dne 1. května 2012 zpřístupněna veřejnosti jako vyhlídková věž s muzeem oslavanských pověstí, kavárnou a víceúčelovým prostorem. V okolí věže, v části areálu bývalého dolu, jenž byl rovněž rekonstruován, vznikl zábavní park Permonium.^[10]

Pod dolem u řeky Oslavy ústí dědičná štola.