Daniel arap Moi

Daniel Toroitich arap Moi (2. září 1924 – 4. února 2020 Nairobi)^[1] byl keňský politik, v letech 1978 až 2002 druhým prezidentem Keni. Je dosud nejdéle sloužícím prezidentem země. Předtím působil jako viceprezident v letech 1967 až 1978 za prezidenta Jomo Kenyatty, prezidentem se stal po jeho smrti.^[2]

Daniel arap Moi
Daniel arap Moi v roce 1979
2. Prezident Keni
Ve funkci: 22. srpna 1978 – 30. prosince 2002
Viceprezident	Mwai Kibaki Josephat Karanja George Saitoti Musalia Mudavadi
Předchůdce	Jomo Kenyatta
Nástupce	Mwai Kibaki
Stranická příslušnost
Členství	Kenya African Democratic Union (1960–1964) Kenya African National Union (od 1964)
Narození	2. září 1924 Sacho
Úmrtí	4. února 2020 (ve věku 95 let) Nairobi
Příčina úmrtí	syndrom multiorgánové dysfunkce
Národnost	Tugen people
Choť	Helena Bomett (1950–1974)
Děti	8
Alma mater	Tambach Teachers Training College Kapsabet High School
Profese	politik
Náboženství	křesťanství
Ocenění	Řád zlatého srdce Keni
Podpis
Commons	Daniel Arap Moi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Mládí

Narodil se skupině Tugenů, která spadají do kmene Kalendžinů v keňském údolí Rift Valley. Jako dítě studoval v organizaci Africa Inland Mission a poté se vyučil učitelem na pedagogické škole v Tambachu, kde pracoval až do roku 1955.^[3]

Politická kariéra

Následně vstoupil do politiky. Byl zvolen členem zákonodárné rady za Rift Valley. S blížící se nezávislostí se připojil ke keňské delegaci, která odcestovala do Londýna na konferenci v Lancaster House, kde byla vypracována první ústava země po získání nezávislosti Keni.

V roce 1960 založil Keňskou africkou demokratickou unii (KADU) jako konkurenční stranu ke Kenyattově Africké národní unii (KANU). Po získání nezávislosti v roce 1963 se obě strany sloučily. V roce 1964 ho prezident Kenyatta jmenoval do své vlády a v roce 1967 ho povýšil na svého viceprezidenta. Tomuto jmenování vzdorovala kikujská elita, složená ze členů místní mafie.^[4]

V roce 1978 převzal úřad prezidenta po smrti současného prezidenta Kenyatta.^[5]

Na počátku své vlády byl v zemi populární. Západní země jeho režim považovaly za protiklad vlád Etiopie a Tanzanie, které byly spojeny s východním blokem. Kolem roku 1990 jeho popularita začala klesat, protože stagnovala ekonomika po skončení studené války. V důsledku agitace a tlaku zvenčí byl v roce 1991 nucen povolit volby s účastí více stran. Svou stranu KANU pak dovedl k vítězství ve volbách v letech 1992 a 1997, které však nezávislými pozorovateli nebyly obecně považovány za svobodné a spravedlivé.^[6] Podle ústavy nemohl usilovat o třetí prezidentské funkční období a za svého nástupce si vybral Uhuru Kenyattu, který byl ve volbách v roce 2002 poražen vůdcem opozice Mwaiem Kibakim.^[7]

Po prohraných volbách odešel do důchodu, ale stále si udržoval určitou popularitu. V roce 2005 se vyslovil proti návrhu nové ústavy, která podle něj byla v rozporu s touhami keňského lidu.

V roce 2005 pracoval jako velvyslanec v Súdánu. Na konci roku 2007 podpořil kandidaturu do dalších voleb současného prezidenta Kibakiho.^[8][9]

Osobní život

Od roku 1950 do roku 1974 byl ženatý s Helenou Bomettovou.^[10] Měl pět synů a tři dcery.^[11]

Smrt

V říjnu 2019 byl v kritickém stavu hospitalizován v nairobské nemocnici kvůli komplikacím fluidothoraxu. V listopadu byl propuštěn, ale za několik dní byl znovu hospitalizován kvůli operaci kolena. Vyskytly se u něj respirační komplikace a podstoupil tracheotomii. O měsíc později utrpěl krvácení do gastrointestinálního traktu, které vedlo k selhání mnoha orgánů, a byl napojen na podporu životních funkcí.^[12][13]

Zemřel brzo ráno 4. února 2020 v nairobské nemocnici ve věku 95 let.^[14]