David Alaba
rakouský fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
David Olatukunbo Alaba (* 24. června 1992, Vídeň, Rakousko[1]) je rakouský fotbalový obránce nebo záložník, který od léta roku 2021 hraje ve španělském klubu Real Madrid. Předtím působil v německém klubu Bayern Mnichov, v jehož řadách vybojoval rekordních 10 mistrovských titulů.[2] Je zároveň reprezentantem Rakouska. V letech 2011, 2012, 2013, 2014, 2015 a 2016 získal v Rakousku ocenění Fotbalista roku, na které navázal znovu v letech 2020 a 2021.[3][4][5][6] V letech 2013 a 2014 získal také ocenění Sportovec roku.
.jpg)
Hrál na více postech, ve středu i na krajích obrany a i zálohy a od jara 2012 se v Bayernu zprvu prosazoval na pozici levého obránce, kam ho zařadil trenér Jupp Heynckes. Alaba proto býval srovnáván s francouzským obráncem Bixentem Lizarazu, který také působil v Bayernu Mnichov.[7]
Remove ads
Klubová kariéra
Bayern Mnichov
Poté, co nastupoval za mládežnické výběry do 17 a do 19 let, byl pro sezónu 2009/10 přeřazen k rezervnímu mužstvu.[8] První soutěžní zápas za rezervu odehrál v srpnu 2009 ve třetí nejvyšší ligové soutěži (3. Liga), a to v zápase proti Dynamu Drážďany.[9] Na konci srpna pomohl trenérovi Mehmetu Schollovi k první výhře 3:0 nad Wuppertaler SV jedním gólem a jednou asistencí.[10] V zápase Poháru DFB (DFB-Pokal) 10. února 2010 se posadil na lavičku náhradníků A-mužstva a v 59. minutě si odbyl debut, poté, co vystřídal Christiana Lella. Bayern Mnichov po tomto zápase vyhraném 6:2 postoupil na úkor Greutheru Fürth do semifinále.[11] V odvetném zápase osmifinále Ligy mistrů 9. března proti Fiorentině jej trenér Louis van Gaal postavil do základní sestavy. Bayern venku prohrál 2:3, ale v součtu s domácí výhrou 2:1 díky pravidlu venkovních gólů postoupil.[12] Alaba zlomil jeden rekord bavorského klubu, stal se totiž nejmladším hráčem, který kdy za Bayern v Lize mistrů nastoupil.[13]
V ročníku 2011/12 se probojoval s Bayernem do finále DFB-Pokalu proti Borussii Dortmund, v něm ale Bayern podlehl soupeři 2:5. Alaba hrál do 69. minuty.[14][15]
5. prosince 2012 v základní skupině F Ligy mistrů 2012/13 pomohl svým gólem k výhře 4:1 nad BATE Borisov. Bayern oplatil běloruskému soupeři prohru 1:3 z prvního vzájemného zápasu ve skupině.[16] 2. dubna 2013 již během první minuty otevíral skóre čtvrtfinálového klání s Juventusem Turín, zápas skončil výhrou Bayernu 2:0.[17] Stejným výsledkem dopadla i odveta v Turíně a německý klub postoupil se skóre 4:0 dál. V prvním zápase semifinále 23. dubna 2013 byl u výhry 4:0 nad Barcelonou, která byla dosud poměrně suverénní. Alaba odehrál stejně jako jeho spoluhráči velmi dobré utkání, Bayern si zajistil výbornou pozici do odvety.[18] V odvetě 1. května svým výkonem na hřišti pomohl k výhře, Bayern zvítězil na Camp Nou 3:0 a suverénním způsobem postoupil do finále.[19] Ve finále 25. května ve Wembley proti Borussii Dortmund nastoupil v základní sestavě, Bayern zvítězil 2:1 a získal nejprestižnější pohár v evropském fotbale.[20]
S klubem slavil v sezóně 2012/13 zisk ligového titulu již 6 kol před koncem soutěže, ve 28. kole německé Bundesligy.[21] Ve finále DFB-Pokalu 1. června 2013 porazil Bayern s Alabou v sestavě VfB Stuttgart 3:2 a získal tak treble (tzn. vyhrál dvě hlavní domácí soutěže plus titul v Lize mistrů resp. PMEZ) jako sedmý evropský klub v historii.[22][23]
23. října 2013 vstřelil gól v domácím utkání Ligy mistrů 2013/14 Viktorii Plzeň, souboj německého mistra s českým vyzněl jednoznačně pro Bayern 5:0. Po sklepnutí útočníka Mario Mandžukiće si míč předkopl k hranici vápna a pravačkou jej umístil k tyči.[24] S Bayernem vyhrál v prosinci 2013 i Mistrovství světa klubů v Maroku, kde Bayern porazil ve finále domácí tým Raja Casablanca 2:0[25], a v březnu 2014 s předstihem (7 kol před koncem) další bundesligový titul.
.jpg)
Dne 18. prosince 2014 byl Alaba jmenován již počtvrté rakouským fotbalistou roku.[26] V lednu 2015 se Alaba dostal druhý rok do Nejlepší jedenáctky roku 2014 podle stránky UEFA.com (354 067 hlasů).[27] Dne 31. března 2015 nedohrál reprezentační přátelský zápas s Bosnou a Hercegovinou, kvůli poranění levého kolene. Alaba tak zmeškal zbytek sezóny kvůli zranění.[28]
Svůj debut v sezóně 2015/16 provedl v německém Superpoháru 1. srpna, ve kterém Bayern prohrál po penaltovém rozstřelu proti Wolfsburgu.[29] O tři týdny později proti odehrál zápas proti Hoffenheimu, kde jeho špatná přihrávka vyústila v branku Kevina Vollanda v deváté vteřině zápasu, což byla nejrychleji vstřelená branka Bundesligy všech dob.[30] Dne 17. prosince 2015 získal Alaba, již pátým rokem v řadě, ocenění rakouský fotbalista roku.[31] 8. ledna 2016 se Alaba opět dostal do Týmu roku 2015 podle UEFA.com .[32] 27. února zvítězil ve 100. zápase německé ligové soutěže, když jeho Bayern vyhrál 2:0 nad Wolfsburgem. Stal se nejmladším hráčem v Německu se stovkou ligových vítězství.[33] 18. března 2016 Alaba prodloužil svou smlouvu až do roku 2021.[34]
Dne 21. prosince 2016 byl Alaba znovu jmenován rakouským fotbalistou roku.[35]
Dne 10. února 2018 zasáhl Alaba již do svého 200. zápasu v Bundeslize při vítězství 2:1 nad Schalke.[36]
23. srpna startoval ve finále Ligy mistrů proti Paris Saint-Germain, které Bayern vyhrál 1:0, čímž zkompletoval mistrovský treble.[37] Stal se tak prvním Rakušanem, který dokázal tuto trofej získat už podruhé (další dva rakouští fotbalisté, kteří vyhráli Ligu mistrů, nebo PMEZ, byl Franz Hasil v roce 1970 s Feyenoordem a Marko Arnautović v sezóně 2009/10 s Interem Milán)
Ve skupinovém zápase Ligy mistrů 1. prosince 2020 zaznamenal Alaba svůj 400. zápas za Bayern Mnichov. V remízovém zápase s Atlétikem Madrid (1:1) poprvé nosil pásku kapitána.[38] Po sezóně 2020/21 se stal společně s Thomasem Müllerem rekordmanem v počtu mistrovských titulů v Bundeslize – oba dva jich měli po deseti.[2] Za Bayern odehrál 431 soutěžních zápasů a z toho 281 zápasů v lize, v obou případech je to největší porce hráče pocházejícího z ciziny.[39] Alaba ovšem následně odešel jako volný hráč do Realu Madrid.[2]
Real Madrid
Dne 28. května 2021 byla oznámena jeho dohoda s Realem Madrid, ve španělském klubu podepsal smlouvu na pět let.[40] V Madridu navázal na svoji předešlou spolupráci s italským trenérem Carlem Ancelottim, který byl před sezónou 2021/22 jmenován trenérem Realu a několik let před tím vedl Alabu v Mnichově. Odchod stoperské dvojice Sergio Ramos—Raphaël Varane uvolnil Alabovi cestu do základní sestavy. Po Ramosovi zdědil dres s číslem 4.[41] Úvodní ligové kolo hrané 14. srpna přineslo výhru 4:1 nad Alavés. Debutující Alaba zahájil madridskou štaci na levém kraji obrany a pomohl vyhrát přesným centrem na čtvrtý gól brazilského křídla Viníciuse.[42]
Remove ads
Reprezentační kariéra
Mládežnické reprezentace
Alaba působil v některých mládežnických reprezentacích Rakouska (U17, U19, U21). Byl členem rakouského týmu do 19 let, který participoval na Mistrovství Evropy hráčů do 19 let v roce 2010 ve Francii[43][44], kde obsadil nepostupové třetí místo v základní skupině A. Alaba se na turnaji jednou střelecky prosadil, v zápase proti Anglii (porážka 2:3).
A-mužstvo
V A-mužstvu Rakouska debutoval 14. října 2009 ve svých 17 letech pod trenérem Dietmarem Constantinim v kvalifikačním utkání proti domácí Francii. Nastoupil na hřiště v 80. minutě za stavu 3:1 pro Francii, tímto výsledkem utkání skončilo.[45][46] Stal se tak nejmladším hráčem rakouského národního A-týmu v historii.[47]
7. června 2013 vstřelil gól z pokutového kopu v kvalifikačním utkání na MS 2014 proti Švédsku, Rakousko zvítězilo 2:1.[48] Byl to už jeho čtvrtý gól v tomto kvalifikačním cyklu. Pátý gól vsítil 10. září 2013 v domácím kvalifikačním utkání proti Irsku, byla to vítězná branka, Rakousko zvítězilo 1:0 a uchovalo si naději na postup na Mistrovství světa 2014 v Brazílii.[49] Na ten nakonec nepostoupilo (skončilo se 17 získanými body třetí ve skupině za prvním Německem a druhým Švédskem[50]), Alaba nastřílel v kvalifikační skupině C celkem 6 gólů.
V roce 2021 vedl rakouský výběr na Euru 2020 jakožto kapitán. V úvodním zápase se Severní Makedonií 13. června 2021 byl zvolen mužem zápasu, poté co si připsal jednu asistenci na druhý gól svého týmu při výhře 3:1. Podle tisku patřil k nejlepším hráčům na hřišti a podle svých slov prožil jeden z nejlepších zápasů v národním týmu, který po neúspěších v letech 2008 a 2016 vůbec poprvé vyhrál střetnutí na závěrečném evropském turnaji[51] Rakousko poprvé zamířilo do vyřazovacích bojů, přes osmifinále se však Alaba se spoluhráči nedostal po prohře s Itálií 1:2 v prodloužení.[52] Itálie později turnaj vyhrála.
Remove ads
Statistiky
Klubové
K zápasu odehranému 23. srpna 2020
K zápasu odehranému 19. listopadu 2019. Skóre a výsledky Rakouska jsou vždy zapisovány jako první
Remove ads
Úspěchy
Klubové
- 10× vítěz Bundesligy – 2009/10, 2012/13, 2013/14, 2014/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2018/19, 2019/20, 2020/21
- 6× vítěz Poháru DFB (DFB-Pokal) – 2009/10, 2012/13, 2013/14, 2015/16, 2018/19, 2019/20
- 5× vítěz Superpoháru DFL (DFL-Supercup) – 2012, 2016, 2017, 2018, 2020
- 2× vítěz Superpohár UEFA – 2013, 2020
- 2× vítěz Ligy mistrů UEFA – 2012/13, 2019/20
- 2× vítěz Mistrovství světa klubů FIFA – 2013, 2020
- 2× vítěz Ligy mistrů UEFA – 2021/22, 2023/24
- 2× vítěz Primera División - 2021/22, 2023/24
- 1× vítěz Copa del Rey - 2022/23
- 1× vítěz Supercopa de España – 2021/22
- 1× vítěz Mistrovství světa ve fotbale klubů - 2022
- 1× vítěz Superpohár UEFA – 2022
Zdroj:[67]
Individuální
- Rakouský fotbalista roku (8×) – 2011, 2012, 2013,[4] 2014,[5] 2015, 2016, 2020, 2021[3][6]
- Rakouský sportovec roku (2×) – 2013, 2014
- Nejlepší levý krajní obránce podle ESPN – 2016[33]
- Tým roku podle UEFA – 2013,[68] 2014,[69] 2015[70]
- Sestava sezóny Ligy mistrů UEFA – 2019/20,[71] 2020/21[72]
- Nejlepší jedenáctka podle ESM – 2013/14[73]
- Světová jedenáctka FIFA FIFPro – 2021[74]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads