David Joris

David Joris (okolo 1501 Bruggy – 28. srpna 1556 Basilej) byl vlámský kazatel novokřtěnectví. Původním povoláním byl malíř skla, vyzdobil mj. kostel ve městě Enkhuizen.

David Joris
Osobní údaje
Datum narození	1501
Místo narození	Brusel nebo Bruggy
Datum úmrtí	25. srpna 1556 (ve věku 54–55 let)
Místo úmrtí	Basilej
Povolání	malíř
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl následníkem Melchiora Hoffmana a stal se stoupencem sakramentariánů, kteří neuznávali přítomnost Krista v hostii. V roce 1528 byl v Delftu za urážku monstrance odsouzen ke zbičování, propíchnutí jazyka a vypovězení z města. V roce 1533 ho pokřtil Obbe Philips, zanedlouho se stal presbyterem a zúčastnil se velkého sněmu v Bocholtu. Byl představitelem mystického křídla anabaptistů, ďábla považoval za pouhou alegorii. Měl četné vize a označoval se za proroka a následníka krále Davida. Napsal spis 'T Wonder Boeck (Kniha zázraků). Odmítal násilí, proto odsoudil obsazení Münsteru, rozešel se s hlavním proudem novokřtěnectví a založil sektu davidistů.^[1] Jeho matka Marietje Jan de Gortersdochter byla v roce 1539 popravena za kacířství.

Kvůli sporům s Menno Simonsem musel Joris opustit Nizozemí a od roku 1544 žil v Basileji pod falešným jménem Jan van Brugge. Zemřel v roce 1556 jako vážený občan a byl pohřben v Leonhardskirche. V roce 1559 jeho zeť Nicolas van Blesdijk prozradil úřadům jeho skutečnou identitu, Joris byl odsouzen jako kacíř, jeho tělo bylo exhumováno a veřejně spáleno.^[2]

Dochoval se Jorisův portrét od Jana van Scorela.^[3]