Demokratické primárky voleb prezidenta USA 2016
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Demokratické primárky voleb prezidenta USA 2016 se konaly v padesáti unijních státech, Kolumbijském distriktu a amerických teritoriích, včetně možnosti účasti amerických občanů žijících v zahraničí[p. 1].[1] Probíhaly od 1. února do 14. června 2016 před celonárodním stranickým sjezdem – konventem, jenž se uskutečnil mezi 25.–28. červencem 2016 ve Filadelfii. Občané v nich vybrali 4 051 tzv. zavázaných delegátů[p. 2], kteří na konventu spolu se 719 tzv. superdelegáty (se 715 hlasy)[p. 3] zvolili kandidáta Demokratické strany pro všeobecné prezidentské volby v listopadu 2016.[2] Tradičně uplatňovaly formu tzv. primárek, tj. primárních voleb nebo tzv. kaukusů, tj. stranických schůzí občanů. Konvent také schválil kandidáta na úřad viceprezidenta.
Úřadující prezident Barack Obama již nebyl způsobilý kandidovat potřetí v důsledku omezení ze strany XXII. dodatku Ústavy, který stanovil, že každý prezident může úřad vykonávat nejvýše dvě volební období. Vítězný kandidát vzešlý z demokratického nominačního procesu se utká v prezidentské volbě s kandidátem Republikánské strany, spolu s nominanty dalších politických subjektů.
V Iowě Hillary Clintonová porazila Bernieho Sanderse nejtěsnějším rozdílem v historii konání stranických shromáždění. Martin O'Malley ukončil kampaň po iowském volebním shromáždění na počátku února 2016, když jako třetí v pořadí zaostával za zbylou dvojicí Clintonová a Sanders. Agentura Associated Press a stanice NBC News 6. června 2016 označily Clintonovou za předpokládanou kandidátku demokratů, když získala dostatečný počet zavázaných delegátů a superdelegátů s jistotou nominace na sjezdu. Bývalá ministryně zahraničí a senátorka se tak stala první ženou v historii Spojených států, které se podařilo docílit nominace ve velké politické straně.[3][4][5][6] Oficiálně dosáhla většiny zavázaných delegátů 7. června po vítězných primárkách v Kalifornii a New Jersey.[7] Prezident Barack Obama, viceprezident Joe Biden a senátorka Elizabeth Warrenová ji formálně vyjádřili podporu 9. června 2016.[8][9]
Remove ads
Pozadí
V týdnech následovaných po znovuzvolení amerického prezidenta Baracka Obamy z Demokratické strany v roce 2012, začala média spekulovat nad možnými kandidáty do demokratického nominačního procesu v následujícím volebním klání 2016. V centru zájmu se ocitly možné vyhlídky na úspěch tehdejší ministryně zahraničí Hillary Clintonové, která se následně podruhé rozhodla vstoupit do volebního soupeření o Bílý dům v roce 2016. V letech 2001–2009 zastávala úřad americké senátorky za stát New York a v období 1993–2001 byla první dámou z titulu manželky prezidenta Billa Clintona.[10][11] Průzkum provedený v lednu 2013 médii Washington Post a ABC News ukázal, že se mezi Američany těšila výrazné popularitě.[12][13] Výsledek vedl řadu komentátorů a pozorovatelů k předpokladu, že se tím zvýšily její šance na podání kandidatury, a že do nominačního závodu by mezi demokraty vstupovala z pozice lídra.[14]
_cropped.png)
Clintonová počítala s odloženým zveřejněním kampaně, snad až na červenec 2015.[15][16][17] Dne 3. dubna téhož roku bylo oznámeno, že si pronajala malou kancelář na adrese Pierrepont Plaza 1 v newyorském Brooklynu. Média spekulovala, že by se mohlo jednat o ústředí plánované volební kampaně.[18][19] Zprávy z 10. dubna udávaly, že k oficiálnímu prohlášení by mělo dojít v neděli o dva dny později.[20][21] Na rozdíl od zveřejnění kampaně v roce 2008, které se konalo na střední škole v Iowě za účasti tisícovky přihlížejících, se Clintonová rozhodla zahájit kampaň skrze videokanál YouTube 12. dubna 2015 v 15 hodin EDT, když v šotu oznámila: „Každý den potřebují Američané svého šampiona a já se jím chci stát.“[22][23] Navazující týden se vydala do Iowy a New Hampshire, prvních států figurujících na seznamu primárek a kaukusů. Vedoucím její volební kampaně byl jmenován John Podesta. Po republikánských senátorech Tedu Cruzovi a Randu Paulovi se stala třetí osobou objevující se v celonárodních průzkumech, jež oznámila kandidaturu. Den po jejím ohlášení vstoupil do boje republikánský senátor z Floridy Marco Rubio.[24]
Z liberálně-levicového křídla strany přicházely výzvy po více progresivním kandidátovi, což mnozí v této frakci vnímali jako osobu pocházející ze stranických řídících struktur.[25] Krátce na to začala být touto skupinou vyzývána k účasti v primárkách americká senátorka Elizabeth Warrenová,[26] navzdory jejím opakovaným vyjádřením, že o takový krok nemá zájem.[25][27] Hnutí MoveOn.org, zformované v reakci na Clintonův impeachment v roce 1998, oznámilo, že by jeho kampaň na podporu senátorčiny kandidatury „Run Warren Run“ měla být zastavena 8. června 2015.[28] Newhampshirský člen štábu Kurt Ehrenberg se připojil k týmu Bernieho Sanderse a očekávalo se, že tak učiní většina dalších členů.[29]
.jpg)
Historicky daná zvyklost, že se do prezidentského závodu zapojují také úřadující viceprezidenti, pokud již stávající hlava státu nemůže soutěžit, znamenala významné spekulace na adresu potenciální kandidatury úřadujícího viceprezidenta Joea Bidena.[30][31] Ten se v minulosti neúspěšně ucházel o demokratickou prezidentskou nominaci v letech 1988 a 2008.[32] Úvahy byly přiživovány vlastními Bidenovými prohlášeními, v nichž vyjadřoval zájem nad možným zapojením se do boje v roce 2016.[32][33] Definitivní rozhodnutí pak oznámil 21. října 2015 v projevu z Růžové zahrady Bílého domu, kde po jeho boku stáli manželka Jill Tracy Bidenová s prezidentem Obamou, a v němž se vzdal záměru kandidovat.[34][35][36]
Americký nezávislý senátor Bernie Sanders oficiálně vyhlásil prezidentskou kandidaturu 26. května 2015 ve vermontském Burlingtonu.[37] Neoficiální oznámení učinil již 30. dubna téhož roku[37] a spekulace o tomto kroku se objevovaly od roku 2014.[38][39][40] Za potenciálního kandidáta byl označován minimálně od září 2014.[41] V letech 1981–1989 zastával úřad starosty vermontského Burlingtonu, následně mezi roky 1991–2007 působil jako jediný kongresman ve Sněmovně reprezentantů za Vermont a od roku 2007 sloužil v pozici amerického senátora za tento stát, s uplynutím druhého šestiletého mandátu v lednu 2019.[42] Představuje největšího rivala Hillary Clintonové v primárních volbách, když je podporován silnou kampaní na venkově a stoupenci na sociálních médiích.[43]
.jpg)
Sanders přitáhl velké zástupy lidí na své mítinky.[44] Styl populistické a sociálně-demokratické politiky mu zajistil podporu voličů z dělnické vrstvy, především mladších čtyřiceti let.[45] Centrem kampaně se podle jeho slov měla stát otázka nerovnosti příjmů a bohatství, která působila rozklad americké střední třídy.[46] Deník The New York Times 30. září 2015 napsal, že za předchozí tři měsíce od příznivců shromáždil přes 26 milionu dolarů, čímž těsně zaostával za 28 miliony Hillary Clintonové. Jako prvnímu se mu však podařilo vybrat příspěvky od více než jednoho milionu osob.[47][48][49]
Bývalý americký senátor, a v letech 1987–1988 ministr válečného námořnictva v Reaganově administrativě, Jim Webb oznámil v listopadu 2014 zřízení průzkumné komise (exploratory committee) – typu organizace zakládané především před primárkami –, pro přípravu možné kandidatury v demokratickém nominačním procesu.[50] Webb se tak stal prvním důležitým uvažovaným kandidátem, jenž v rámci Demokratické strany učinil tento formální krok.[50]
.jpg)
Bývalý marylandský guvernér a starosta Baltimoru Martin O'Malley provedl formální kroky k zahájení kampaně v lednu 2015, kdy najal osoby a také prodloužil stávající pracovní smlouvy politicky aktivnímu personálu, který pro něj pracoval předchozí rok v Iowě – tradičním zahajovacím státu primárek. Jednalo se o zaměstnance politického akčního výboru (political action committee, PAC), typu organizace zřizované na podporu kandidáta. Již v roce 2012 O'Malley založil politický akční výbor nazvaný „O’ Say Can You See“, jehož hlavním posláním bylo shromažďování prostředků pro různé demokratické kandidáty, stejně tak i podpora dvou přímých marylandských iniciativ, legislativních návrhů v roce 2014.[51] Roku 2015 se pak daný akční výbor stal O'Malleyho zázemím pro jím zvažovanou kampaň v primárkách.[52] Kandidaturu oficiálně oznámil 30. května 2015 v marylandském Baltimoru.[53] Po nepřesvědčivém výsledku v iowském kaukusu ji ukončil 1. února 2016.[54]
Americký profesor právní vědy na Harvardově univerzitě Lawrence Lessig oznámil v srpnu 2015 nečekaný záměr vstoupit do boje o prezidentskou kandidaturu, pokud jím založená průzkumná komise shromáždí milion dolarů do svátku Dne práce, jenž se v daném roce slavil 7. září.[55][56] Po dosažení tohoto cíle akademik oficiálně otevřel svou kampaň 9. září 2015 v newhampshirském Claremontu.[57][58] Hlavní stan kampaně sídlil v massachusettském Cambridge.[59]
Kandidaturu Lessig charakterizoval jako referendum o legislativních reformách financování volebních kampaní a volebního systému. Kampaň preferovala jediné téma a to restauraci demokracie prostřednictvím jeho návrhu nazvaného Citizen Equality Act (zákon občanské rovnosti), který byl spojen s reformou volebního systému. Ta měla s dalšími zákony minimalizovat praktiky gerrymanderingu a zajistit přístupnost volebního práva, respektive omezit překážky pro zákonné uplatňování tohoto práva.[60][61] Stažení kandidatury oznámil 2. listopadu 2015 formou videoprohlášení.[62] Uvedl, že vzhledem k tomu, že nebyl ve Spojených státech všeobecně známou osobou, nemohl dosáhnout jednoprocentní podpory alespoň ve třech celostátních průzkumech šest týdnů před první debatou, podpory – která byla požadována pro účast v debatách demokratických kandidátů.[63]
Remove ads
Kandidáti
Kandidáti v hlavních průzkumech
Uvedeni jsou kandidáti v abecedním pořadí dle příjmení, kteří se objevili v pěti a více hlavních nezávislých průzkumech Spojených států, účastnili se všech televizních debat a fór, stejně tak figurují na hlasovacích lístcích všech unijních států a byli podpořeni superdelegáty.
K získání stranické nominace kandidáta na celostátním sjezdu bylo třeba dosáhnout hranice 2 383 delegátů.
Další významní kandidáti
- Kandidáti uvedení na hlasovacích lístcích alespoň ve třech státech
- Rocky De La Fuente, podnikatel z Kalifornie[65]
- Keith Russell Judd, bývalý vězeň z Texasu, kandidát již v období mezi 1996–2012[66]
- Willie Wilson, podnikatel a kandidát na starostu Chicaga v roce 2015 z Illinois[67][68][69]
- John Wolfe, Jr., advokát a opakovaný kandidát z Tennessee[66][70]
- Kandidáti uvedení na hlasovacích lístcích v jediném státu
- Larry Cohen, kandidát z Chicaga v Illinois[71]
- Sam Sloan, šachový mistr z New York[66]
- Vermin Supreme, umělec a aktivista z Massachusetts[72][73]
- Paul T. Farrell Jr., advokát ze Západní Virginie[74]
- Kandidáti nezpůsobilí k uvedení na hlasovacích lístcích v žádném státu (k březnu 2016)
- Jeff Boss, přívrženec konspirační teorie o útocích z 11. září 2001, kandidát z New Jersey, opakovaný uchazeč o úřad[75][76]
- Harry Braun, vědec z Arizony, kandidoval již v letech 2004 a 2012[77]
- Robby Wells, kandidát ze Severní Karolíny, bývalý trenér týmu amerického fotbalu Savannah State University; kandidát v roce 2012 za Reformní stranu a Státoprávní stranu[78][79]
Odstoupení v průběhu primárek
.jpg)
Odstoupení před zahájením primárek
.jpg)
.png)
Remove ads
Proces výběru
Demokratické primárky byly nepřímé volby, v nichž voliči volili a vybírali delegáty pro červencový celonárodní konvent ve Filadelfii, respektive část z celkového počtu delegátů, tzv. zavázané delegáty. Delegáti pak na sjezdu v přímé volbě hlasovali pro prezidentského kandidáta. V některých státech Unie pravidla delegátům umožňovala, aby nerespektovali volbu voličů, a na konventu se rozhodli podle vlastního vědomí (nezavázané primárky a shromáždění). Naopak v jiných státech tamní legislativa a stranická pravidla požadovala, aby delegáti volili pouze kandidáta, kterého voliči vybrali (zavázané primárky a shromáždění).
V prezidentských demokratických primárkách bylo pro konvent určeno 4 051 zavázaných delegátů.
Demokratický národní výbor vydal zákaz, aby se primárky a shromáždění uskutečnily již v lednu 2016. Jejich průběh v únoru pak povolil pouze Iowě, New Hampshire, Jižní Karolíně a Nevadě. Pokud by státy tato pravidla porušily, čekal je postih ve snížení počtu zavázaných delegátů na polovinu a odebrání všech superdelegátů.[86]
Kandidát, který v konkrétním státu nepřekročil hranici 15 % platných hlasů, ztratil nárok na zisk zavázaných delegátů.
Superdelegáti
Nezavázaných delegátů, neboli tzv. superdelegátů, bylo určeno 715 delegátů. Vzhledem k možným úmrtím, odstoupením, výsledkům dopňujících stranických voleb a dalším okolnostem, mohl být konečný počet superdelegátů na sjezdu nižší. Supergelegáty tvořilo[86][87]:
- 438 volených členů (s váhou 434 hlasů[p. 4]) Demokratického národního výboru (včetně předsedů a místopředsedů stranických buněk v každém unijním státu),
- 20 zasloužilých stranických vůdců, tvořených úřadujícím a bývalými prezidenty, viceprezidenty, bývalými vůdci Kongresu a Demokratického národního výboru,
- 193 demokratických kongresmanů, členů Sněmovny reprezentantů Spojených států (včetně delegátů bez hlasovacího práva z Kolumbijského distriktu a teritorií),
- 47 demokratických senátorů, členů Senátu Spojených států (včetně stínových senátorů za Kolumbijský distrikt, tj. ve skutečnosti v Kongresu nezasedajících),
- 21 demokratických guvernérů (včetně guvernérů teritorií a starosty Kolumbijského distriktu).
Remove ads
Harmonogram a výsledky primárek a stranických schůzí
Harmonogram primárek v unijních státech, kolumbijském distriktu a teritoriích dle měsíce a tzv. superúterý (1. března)
_by_election_methods,_2016_(Democratic_Party)-cs.svg)
Rozdělení unijních států, kolumbijském distriktu a teritorií dle volební metody
Průběh voleb
Hillary Clintonová Bernie Sanders parita
.svg)
Hillary Clintonová Bernie Sanders
.svg)
Hillary Clintonová Bernie Sanders
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads