Desertshore

Desertshore je třetí sólové studiové album německé zpěvačky Nico, vydané v prosinci 1970 u vydavatelství Reprise Records. Stejně jako v předchozích případech se na albu podílel hudebník John Cale, který vedle různých nástrojů obstaral také produkci alba (spolu s ním byl jako producent alba uveden také Joe Boyd).^[3][4] Své předchozí album The Marble Index Nico vydala v roce 1969 a následně jí byla zrušena smlouva s vydavatelstvím Elektra Records. Přestože album vyšlo u velkého vydavatelství, nedosáhlo prakticky žádného komerčního úspěchu a i prodejnost byla velmi malá.^[5] Její další album The End… pak vyšlo až v roce 1974, a to opět u jiného vydavatelství, tentokrát Island Records.^[6]

Desertshore
Interpret	Nico
Druh alba	studiové album
Vydáno	prosinec 1970
Nahráno	květen–červenec 1970
Žánry	experimentální hudba, art rock
Délka	28:51
Jazyky	angličtina, němčina, francouzština
Vydavatelství	Reprise Records
Producenti	John Cale, Joe Boyd
Profesionální kritika
Allmusic [1] Robert Christgau (C)[2]
Nico chronologicky
The Marble Index (1969) Desertshore (1970) The End… (1974)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zajímavostí je, že album má poměrně krátkou stopáž – necelých dvacet devět minut – a také to, že jsou v písních použity tři různé jazyky: kromě angličtiny se ve dvou písních zpívá německy a jedna další je ve francouzštině.^[7] Vedle Calea, který zde obstarává všechny nástroje kromě trubky a harmonia, se na albu podílel ještě zpěvaččin syn Ari, který zpívá v písni „Le Petit Chevalier“, a Adam Miller, jenž zpívá doprovodné vokály.^{[p 1]}

Před vydáním

Po vydání předchozího alba The Marble Index Nico kvůli malému úspěchu přišla o nahrávací kontrakt s vydavatelstvím Elektra Records a nové album tedy vydala poté, co jí byla zajištěna smlouva s Reprise Records.^[3][6] Přestože nahrávání alba Desertshore začalo ve studiu Vanguard Studios v New Yorku, brzy se přesunulo do Sound Techniques v Londýně.^[3] Právě zde byly nahrány všechny písně kromě „Le Petit Chevalier“, jejíž nahrávka vznikla ve Studio Davout v Paříži.^[8] Cale v roce 1970 řekl, že na albu plánuje využít smyčcový orchestr a v některých písních i rockovou kapelu, což však nakonec nerealizoval.^[3] Není jasné, kdy přesně bylo album nahráno, nicméně všeobecně se má za to, že se tak stalo od května do července 1970. Původní demosnímky nahrála Nico 20. srpna 1969 a tyto nahrávky vyšly v roce 2007 na kompilaci The Frozen Borderline: 1968-1970.^[3]

Vydání

Původně vyšlo album na vinylové LP desce v prosinci 1970 pouze ve Spojených státech amerických. Ve Spojeném království je následovalo až v lednu 1971.^[8][9] Na obalu alba je použit záběr z filmu La Cicatrice intérieure francouzského režiséra Philippa Garrela; Nico zde sedí na koni vedeném malým chlapcem^[10] v poušti, a na zadní straně je Nico sedící mezi kameny. Rovněž je zde uvedeno, že dvě z písní, konkrétně „Abschied“ a „Mütterlein“, byly použity v Garrelově filmu La Cicatrice intérieure;^[8] tento film byl však nakonec oficiálně představen až v roce 1972, a „Mütterlein“ se v něm neobjevila – jsou zde však další tři písně z Desertshore: „Janitor of Lunacy“, „My Only Child“ a „All That is My Own“.^[9] Autorem konceptu obalu je Nigel Weymouth. V roce 1993 bylo album digitálně remasterováno Lee Herschbergem a vyšlo v reedici na CD.^[11]

Písní „Afraid“ byla Nico zastoupena na kompilačním albu Conflict & Catalysis: Productions & Arrangements 1966-2006 (2012), které obsahovalo písně různých interpretů produkované nebo aranžované Johnem Calem.^[12]

Skladby

Album otevírá skladba „Janitor of Lunacy“, kterou Nico napsala pro Briana Jonese, člena skupiny The Rolling Stones, krátce po jeho smrti.^[13] Nico se v této písni doprovází pouze na harmonium, a jiné nástroje zde použity nejsou. Stejně jako první píseň z alba byla i druhá napsána pro skutečnou osobu; píseň se jmenuje „The Falconer“, a Nico ji složila pro Andyho Warhola poté, co byl v červnu 1968 postřelen.^[14] V písni Nico zpívá a hraje na harmonium, a je doprovázena Caleovým klavírem;^[15] Cale zde rovněž bije do zvonu. Na klavír Cale hraje pouze na počátku a pak ještě přibližně v polovině písně v její mezihře, kam vsadil klasický klavírní part.^[4] Třetí skladbou v pořadí je „My Only Child“, kterou Nico věnovala svému synovi Arimu. V písni Nico pouze zpívá, a je zde doprovázena občasnou trubkou.^[3] Do další písně „Le Petit Chevalier“, jež je zpívána ve francouzštině a trvá pouze minutu a čtvrt, přispěl svým hlasem Ari.^[4][16] Ten je zde doprovázen Nico, která hraje na cembalo.^[17]

Druhou stranu původní LP desky zahajuje německy zpívaná „Abschied“.^[4] Úvod obstarává Caleova viola, později se přidává harmonium, a kolem pětačtyřicáté sekundy připojuje Nico svůj zpěv. Následuje „Afraid“, jednoduchá píseň, kde Nico zpívá a Cale hraje na klavír a potichu rovněž na violu. Třetí skladbou na této straně desky je ponurá „Mütterlein“, kterou Nico zpívá za doprovodu harmonia, občasné trubky a Johna Calea, jenž obstarává zvony a klavír.^[4] V závěru alba se nachází tříapůlminutová „All That is My Own“, kterou Cale doplnil o fanfáry připomínající středověkou hudbu; Nico převážně zpívá, nicméně v několika částech šepotem vypráví.^[5]

Kritika

Když album vyšlo, většina kritiků jej zatracovala; například v časopise The New Musical Express je recenzentem označeno za nejhorší album, které kdy slyšel.^[9][16] Podobně se vyjádřil i Robert Christgau ve své recenzi v časopise The Village Voice, kde uvedl, že alba The Velvet Underground & Nico a Chelsea Girl byly silné desky, ale The Marble Index a právě Desertshore jsou mnohem horší už kvůli tomu, že si zde písně píše Nico sama a již nehraje písně jiných autorů.^[2] Jedním z mála kritiků, kteří album chválili, byl Ed Ward. Ten ve své recenzi pro časopis Rolling Stone napsal, že je k albu třeba přistupovat jinak než k jiným nahrávkám, a doplnil, že si tato hudba jistě najde své fanoušky.^[18]

Odkaz

V roce 2007 nahrála svou verzi tohoto alba anglická industriální skupina Throbbing Gristle; nahrávací frekvence byla přístupná veřejnosti, a dvanáctihodinový záznam z nahrávání později vyšel na albu The Desertshore Installation.^[19] Podle původních plánů se měl záznam sestříhat a následně měl vyjít na klasickém albu. Špatná technická kvalita zapříčinila, že k tomu nedošlo, a skupina se pak rozhodla jít do studia znovu a album nahrát ještě jednou. Mezitím však zemřel Peter Christopherson, jeden z členů skupiny. Přesto skupina nahrávku pořídila,^[20] ale nevydala ji jako album skupiny Throbbing Gristle, nýbrž pod hlavičkou projektu X-TG.^[21] Mezi hostujícími zpěváky byli například Marc Almond, Blixa Bargeld a Antony Hegarty.^[22]

Různé písně z alba Desertshore nahrála řada dalších hudebníků, jako jsou například anglický zpěvák a multiinstrumentalista Patrick Wolf (píseň „Afraid“), rocková skupina Mercury Rev („Afraid“), zpěvačka Neko Case („Afraid“),^[23] norská zpěvačka Susanna Wallumrød („Janitor of Lunacy“),^[24] americká psychedelická skupina Espers („Afraid“),^[25] rakouská hudebnice Soap&Skin („Janitor of Lunacy“),^[26] hudebníci John Contreras a Rose McDowall („Afraid“)^[27] nebo belgická skupina Laïs („All That is My Own“).

Seznam skladeb

Autorkou všech skladeb je Nico. Počínaje vydáním od Domino Recording Company z roku 2024 je coby spoluautor písně „Janitor of Lunacy“ uváděn John Cale.

Strana 1 (LP)
Pořadí	Název	Délka
1.	Janitor of Lunacy	4:01
2.	The Falconer	5:39
3.	My Only Child	3:27
4.	Le Petit Chevalier	1:12

Strana 2 (LP)
Pořadí	Název	Délka
1.	Abschied	3:02
2.	Afraid	3:27
3.	Mütterlein	4:38
4.	All That is My Own	3:54
Celková délka:		28:51

Obsazení

Nico v roce 1985

Hudebníci

• Nico – zpěv, harmonium, cembalo v „Le Petit Chevalier“
• John Cale – viola, klavír, baskytara, zvony, doprovodné vokály v „My Only Child“, aranžmá
• Adam Miller – doprovodné vokály v „My Only Child“
• Ari Boulogne – zpěv v „Le Petit Chevalier“
• neznámá osoba – trubka^[18]

Technická podpora

• John Cale – produkce
• Joe Boyd – produkce
• John Wood – zvukový inženýr
• Nigel Weymouth – design obalu