Kauza Diag Human

Kauza Diag Human je mediálně sledovaný spor mezi českým státem a firmou Diag Human ohledně státní zakázky na obchod s krevní plazmou, která měla být realizována na začátku devadesátých let. Firma DIAG HUMAN a.s. (do r. 1993 CONNECO a.s.; v r. 2006 transformovaná do DIAG HUMAN SE se sídlem ve Vaduzu^[1]) se od roku 1996 soudí s českým státem o náhradu ztrát, které jí měly vzniknout na základě poškození dobré pověsti a následné ztráty zakázek. Spor vznikl kvůli odstoupení státu od smlouvy s firmou Diag Human (Conneco) a písemnému sdělení tehdejšího ministra zdravotnictví Martina Bojara dánské firmě Novo Nordisk, že „je pochybnost o solidnosti“^[2][3] zmíněné firmy. Firma Novo Nordisk později odmítla s Diag Human spolupracovat.^[3]

Český stát od té doby čelí sérii rozhodčích řízení (arbitráží), v nichž Diag Human požaduje po českém státě náhradu za vzniklé ztráty v celkové výši devět^[4][5], podle některých odhadů původně požadovala až patnáct^[6] miliard korun.

V roce 2022 mezinárodní arbitráž rozhodla, že Česká republika musí zaplatit firmě Diag Human 15,5 miliardy korun.

Z toho je 8,3 miliard částka z arbitráže z roku 2008 konané v Česku a 7,2 miliard úroky.

Arbitři dali Diagu Human mimo jiné za pravdu v tom, že český stát ve sporu zneužíval policii a tajné služby. Nález arbitrů popisuje i to, že rozhodci, kteří spor řešili v tuzemsku, nebyli nezávislí a jeden z nich si měl říct o úplatek.^[7]

Stát oznámil, že chce podat návrh na zrušení rozhodnutí.^[8]

Do roku 2011 byla firma Diag Human ve vlastnictví česko-švýcarského podnikatele Josefa Šťávy, ten však podle svého prohlášení prodal akcie společnosti v květnu 2011 blíže neupřesněnému mezinárodnímu konsorciu institucionálních investorů.^[5][9]

Diag Human se nález arbitráže (od roku 2008) snaží soudně vykonat v řadě zemí. Kauza komplikuje půjčování uměleckých děl do zahraničí. V roce 2011 byla tři umělecká díla z českých sbírek na čas zabavena v Rakousku. Později dosáhl stát jejich vrácení.

V roce 2025 odmítl odvolací soud v Londýně žádost Česka o svolení odvolání.^[10]

Vývoj případu

Po roce 1989 chtěl Josef Šťáva obchodovat s krevní plazmou v Československu. Tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar před Šťávou a jeho firmou Diag Human varoval tehdejšího obchodního partnera Josefa Šťávy, dánskou společnost Novo Nordisk, když firmu Josefa Šťávy označil za „pochybnou“.^[11] Podle Hospodářských novin se „v té době o Šťávovi nemluvilo jako o úspěšném obchodníkovi. Naopak. Média o něm informovala jako o gangsterovi, který obchoduje s krví nakaženou HIV a má na kontě mnoho skandálů. Novináři třeba spekulovali o tom, že v minulosti prodával infikovanou krev, násilně odebíranou vězňům z bývalé NDR. Právě kvůli těmto obviněním byl na Šťávu v Německu vydán zatykač.“^[11] Žádný ze skandálů, se kterými byl Šťáva spojován, se ale nepodařilo prokázat.^[12]

Během devadesátých let vypsala Česká republika několik výběrových řízení na licenci pro zpracovatele krevní plazmy. První výběrové řízení v roce 1990 firma Conneco, později Diag Human (ve spolupráci s dánskou firmou Novo Nordisk) vyhrála^[4], Martin Bojar však jeho výsledek neuznal^[4]. V pozdějších několika výběrových řízeních firma Josefa Šťávy opět neuspěla. Následkem přerušené spolupráce s Novo Nordisk podnikatelský model Diag Human měl i celkově zkrachovat^[4]. V roce 1996 podala firma Diag Human žalobu u Krajského soudu, v níž se chtěla domoci náhrady škody za újmu, původně ve výši 200 miliónů korun^[3], kterou jí v České republice, ale i dalších zemích měl způsobit dopis ministra Bojara. Spor byl ovšem dále již řešen v rozhodčím řízení, na základě tzv. rozhodčí smlouvy, kterou s Diag Human uzavřel toho roku ministr Jan Stráský^[3], a to na základě rady náměstka Aleše Dvouletého^[3]. Podle rozhodčí smlouvy mohlo být rozhodnutí rozhodčího senátu přezkoumatelné toliko před novým rozhodčím senátem.^[3]. Ministryně Zuzana Roithová se v roce 1997 pokusila rozhodčí smlouvu u soudu zpochybnit, soud však její žalobu neuznal^[3].

V jednotlivých arbitrážních přezkumech pak Česká republika s Diag Human vedla nejdříve vlastní spor o nárok Diag Human, zdali k poškození firmy došlo a posléze o výši způsobené škody. Podle analýz vypracovaných za vlády Miloše Zemana měla firmě vzniknout škoda ve výši 680 milionů korun^[3], stát se rozhodl arbitráž zvrátit. Za působení ministryně Marie Součkové se strany sporu nakonec dohodly^[3], že výši škody má určit poradenská společnost Ernst & Young^[3]. Její znalci škodu vyčíslili na 2,5 až 4,6 miliardy korun^[3]. Podle rozhodnutí arbitrů čtvrtého rozhodčího senátu z 13. srpna 2008 v té době Česko mělo zaplatit za zmařený obchod s krevní plazmou 8,33 miliardy korun, přičemž zhruba polovinu částky činí samotná škoda a zbytek úroky z prodlení a poplatky.^[12]

Josef Šťáva poté sdělil Právu, že jako vlastník firmy Diag Human postoupí několikamiliardovou pohledávku významné světové bance, ale její jméno neuvedl.^[13]

Dokumenty dokládají, že tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek podpořil svého dlouholetého známého Josefa Šťávu, který usiloval o miliardy korun v arbitráži proti státu, jehož zájmy měl Kalousek jako ministr hájit.^[14]

Rozhodčí nález v srpnu 2008 a následné kroky

Obě strany se proti nálezu ze srpna 2008 odvolaly^[15], Diag Human z pozice, že jí náleží suma ještě o tři miliardy vyšší^[15], Česká republika proto, aby platbu naopak zcela odvrátila.^[15] Česká vláda 20. srpna 2008 schválila plán ministra zdravotnictví Tomáše Julínka (ODS), jak zvrátit vývoj kauzy. Vláda se rozhodla firmě nezaplatit a využít opravných prostředků.^[16]

V arbitráži, která měla určit konečnou výši odškodného, které by měl český stát firmě zaplatit za neuskutečněné obchody s krevní plazmou, měl český stát zastupovat jako arbitr bývalý děkan Právnické fakulty Západočeské univerzity Milan Kindl^[15]. Po jistém váhání přijal funkci předsedy arbitrážního tribunálu ombudsman Otakar Motejl.^[17] Toho však stát rychle odmítl a soudem byl jako třetí rozhodce určen neprávník a prezident Hospodářské komory Petr Kužel^[18]. Předseda tříčlenného arbitrážního senátu by měl být jmenován na základě shody obou stran sporu, Kužela byl však jmenován soudem a to údajně proto, že se strany na třetím kandidátovi nedokázaly shodnout.^[15] Diag Human napadl Kuželovo jmenování soudně s poukazem na jeho možnou podjatost.^[15][19]

Dle Reportérů ČT Petr Kužel v lednu 2010 připustil do sporu na straně žalobců dvě offshorové firmy s neznámými vlastníky.^{[20][21][22][23][24]} ČT 24 dále uvedla, že uvedené společnosti sídlí na stejné adrese, jako společnosti stíhaného Tomáše Pitra a že ředitel jedné z těchto firem je zároveň klientem advokátní kanceláře Milana Kindla, který je jedním z arbitrů.^[25] V říjnu 2010 Nejvyšší soud zrušil jmenování Petra Kužela rozhodcem, protože o něm rozhodoval věcně nepříslušný soud.^[26]

Podle pozice vlády České republiky rozhodčí řízení o přezkum nálezu z roku 2008 zahájeno bylo^[27] a ke květnu 2011 tedy spor nadále pokračuje.^[28][29] Společnost Diag Human však k témuž datu tvrdí, že rozhodčí nález ze srpna 2008, podle nějž musí ČR vyplatit společnosti dané náhrady, je již pravomocný a konečný.^[28][29]

Exekuce

V květnu 2011 okresní soud Vídeň-centrum na návrh Diag Human exekučně zabavil tři umělecká díla, která byla zapůjčena do Vídně na výstavu. Šlo o obraz Emila Filly Dvě ženy, který je jinak ve vlastnictví Moravské galerie v Brně, a obraz Vincence Beneše Tanečnice a plastiku Otto Gutfreunda Objetí, spravované Národní galerií.^[30] Podkladem pro toto rozhodnutí byla žaloba Diag Human, obsahující rozsudek rozhodčího soudu z roku 2008, který Diag Human považuje za pravomocný. Diag Human se snaží u zahraničních soudů prokázat, že rozhodčí nález z roku 2008 je již pravomocný, neboť pod odvoláním se vůči tomuto nálezu mají být za český stát podepsáni lidé, kteří k tomu ze zákona nemají pravomoc ^[31] Rakouský soud tuto argumentaci v předběžném opatření přijal. V červnu 2011 uznal nárok firmy i soud v Paříži.^[32] 1. července 2011 vídeňský soud exekuci nepravomocně zastavil vzhledem k imunitě výsostně kulturního majetku. ^[33]

Právní zástupce Diag Human Jan Kalvoda pak prohlásil, že hledají další majetek České republiky v zahraničí, který by mohl sloužit k dalšímu umořování pohledávky. V souvislosti s tím zmínil budovy českých center od New Yorku po Moskvu či nemovitosti v hamburském přístavu.^[34] Podle ČR rozhodčí nález z roku 2008 ještě není pravomocný, neboť stát se proti němu řádně odvolal.^[35]

Dne 23. ledna 2019 zaplatilo Ministerstvo zdravotnictví společnosti Diag Human, po podání návrhu na nařízení exekuce, částku 211.609,89 eur jako náhradu za náklady řízení za soudní spor v Lucembursku z roku 2012, který Diag Human vyhrál.^[36][37]