Milan Kindl

Milan Kindl (* 14. května 1954 Žatec^[1], Československo) je český právník a spisovatel, známý zejména jako bývalý děkan Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni a jeden z hlavních aktérů její krize.

doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Milan Kindl během autogramiády své knihy Láska za časů StB (říjen 2009)
2. děkan Fakulty právnické Západočeské univerzity
Ve funkci: 1999 – 2005
Předchůdce	Vladimír Balaš
Nástupce	Jaroslav Zachariáš
Narození	14. května 1954 (71 let) Žatec Československo Československo
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Profese	pedagog, spisovatel, advokát, arbitr, právník, soudce a učitel
Commons	Milan Kindl
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kariéra

V roce 1978 vystudoval pražskou právnickou fakultu a poté působil jako soudce Okresního soudu v Chomutově (od roku 1980), vědecký pracovník, komerční právník a následně advokát.^[1] Po roce 1999 byl dvakrát zvolen děkanem Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni a poté působil ve funkci proděkana pro magisterské studium^[2] až do září 2009, kdy rezignoval v důsledku plagiátorské aféry. Byl členem právního poradního sboru prezidenta Václava Klause,^[3] což pro rok 2003 potvrzují oficiální webové stránky prezidenta republiky.^[4][5][6] Zastupuje Českou republiku v Radě OSN pro právo životního prostředí.^[7] Do 1. října 2009, kdy byl z funkce odvolán,^[8] působil též jako zástupce ředitele Ústavu státu a práva Akademie věd ČR. Jako arbitr zastupoval český stát v arbitráži s firmou Diag Human. Tato arbitráž měla určit konečnou výši odškodného, jež český stát má firmě za neuskutečněné obchody s krevní plazmou zaplatit.

U britského International Biographical Centre (IBC) si zakoupil zařazení mezi dva tisíce „nejvýznamnějších intelektuálů 21. století“ a také si v roce 2003 koupil u American Biographical Institute vyhlášení „Mužem roku“.^[9]

Plagiátorská aféra na PF ZČU

Kindl byl školitelem proděkana Právnické fakulty ZČU Ivana Tomažiče, který do své dizertační práce opsal desítky stran cizích textů. Plagiátem byl i oponentský posudek děkana fakulty Jaroslava Zachariáše. Po odhalení Lidovými novinami v září 2009 přišel Kindl s vysvětlením, že šlo údajně o řízenou provokaci, která měla být pastí na nespecifikovaného „donašeče a špiona“. Redaktor LN Tomáš Němeček na základě posouzení dizertace odborníkem podal na Kindla i na jeho dva kolegy trestní oznámení.^[10] Později se Kindl (podobně jako Zachariáš a Tomažič) pod tlakem médií vzdal své funkce a rektor univerzity 29. září dočasně pověřil funkcí děkana bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS).^[11]

Počátkem roku 2010 Kindl zažaloval ředitelku akreditační komise Vladimíru Dvořákovou za výroky o mafiánských a klientských sítích na plzeňské fakultě a v žalobě požadoval 150 tisíc korun a omluvu zaslanou jemu a zároveň otištěnou v celostátním deníku.^[12] 6. září 2010 ale svou žalobu stáhl, a řízení bylo zastaveno.^[13]

V roce 2011 mu byl spolu s Jaroslavem Zachariášem, Ivanem Tomažičem a Danielem Teleckým udělen Českým klubem skeptiků Sisyfos zlatý Bludný balvan v kategorii družstev za „příkladné zviditelnění jména své fakulty doma i v zahraničí“.^[14]

Bibliografie (výběr)

• Úvod do práva životního prostředí (s Ondřejem Davidem), Aleš Čeněk, 2005, ISBN 80-86898-11-3
• Domácí právník, C. H. Beck, 2001, ISBN 80-7179-456-2
• Chomutovské aféry, Severočeské nakladatelství, 1990, ISBN 80-7047-033-X
• Noční host, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, ISBN 97-8807-3801-68-7
• Medvědí služba, Milenium Publishing, 1998, ISBN 80-86201-05-8
• Dokonalá zkratka, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2001, ISBN 978-80-7380-170-0
• Pointa, ISBN 978-80-7380-165-6
• Bod nejistoty, Čeněk Aleš 2005, ISBN 80-86898-23-7
• V síti, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, ISBN 978-80-7380-022-2
• Láska za časů StB, Columbus, 2009, ISBN 978-80-7249-280-0

Zajímavosti

Je známý také tím, že je dlouholetým chovatelem medvídka mývala.^[15]