Dick Advocaat

Dirk Nicolaas „Dick“ Advocaat (* 27. září 1947 Haag) je nizozemský fotbalový trenér a bývalý profesionální hráč. Od července roku 2021 je trenérem irácké reprezentace. Během své trenérské kariéry vedl i reprezentace Nizozemska, Jižní Koreje, Spojených arabských emirátů, Belgie, Ruska a Srbska. Trénoval rovněž několik nejen nizozemských klubů včetně PSV Eindhoven, Feyenoordu a Utrechtu.

Dick Advocaat
Osobní informace
Celé jméno	Dirk Nicolaas Advocaat
Datum narození	27. září 1947 (77 let)
Místo narození	Haag Nizozemsko Nizozemsko
Přezdívka	„Malý generál“[1]
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	záložník
Současná funkce	trenér ADO Den Haag
Profesionální kluby*
Roky Klub 1966–1973 1973–1977 1977–1979 1979 1979–1980 1980 1980–1982 1982–1983 1983–1984 ADO Den Haag Roda JC VVV-Venlo Chicago Sting ADO Den Haag Chicago Sting Sparta Rotterdam K. Berchem Sport FC Utrecht
Trenérská kariéra***
Roky Klub 1981–1984 1987–1989 1989–1992 1995–1998 1998–2002 2004–2005 2006–2009 2009-2010 2012–2013 2013–2014 2015 2016–2017 2017–2018 2018–2019 2019–2021 2022–2023 DSVP HFC Haarlem FC Dordrecht PSV Eindhoven Rangers FC Borussia Mönchengladbach FC Zenit AZ Alkmaar PSV Eindhoven AZ Alkmaar Sunderland AFC Fenerbahçe Sparta Rotterdam FC Utrecht Feyenoord Rotterdam ADO Den Haag
Národní týmy jako trenér
Roky Reprezentace 1984–1987 1992–1993 1993–1995 2002–2004 2005 2005–2006 2009-2010 2010-2012 2014 2017 2021 2024– Nizozemsko (asistent) Nizozemsko (asistent) Nizozemsko Nizozemsko SAE Jižní Korea Belgie Rusko Srbsko Nizozemsko Irácká reprezentace Fotbalová reprezentace Curaçaa
Úspěchy
Mistrovství Evropy ve fotbale ME 2004 Nizozemsko Trenér Pohár UEFA 2007/2008 FC Zenit Petrohrad - trenér Superpohár UEFA 2008 Zenit Petrohrad - trenér Ruský Superpohár 2008 Zenit Petrohrad - trenér
Další informace
Povolání	fotbalista, fotbalový trenér a trenér
Příbuzní	Jaap Advocaat (bratr)
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k – *** Trenérské působení aktuální k 31. červenci 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Trenérská kariéra

Srbskou reprezentaci trénoval pouhé čtyři zápasy, než v listopadu 2014 u týmu skončil. V březnu 2015 nahradil u anglického prvoligového celku Sunderland AFC odvolaného kouče Guse Poyeta a podepsal smlouvu do konce sezony.^[2]

Glasgow Rrangers (1998–2001)

Advocaat se stal teprve desátým trenérem v historii Rangers a prvním zahraničním, když začátkem června 1998 nastoupil na místo uvolněné jeho předchůdcem Walterem Smithem.^[3][1] S pomocí klubového předsedy Davida Murrayho přebudoval mužstvo četnými příchody a odchody. Mezi posilami se objevila jména jako Andrej Kančelskis, Arthur Numan, Giovanni van Bronckhorst a Colin Hendry. Hned v první sezóně se probojoval do finále Ligového poháru, kde na stadionu Celtic Park porazil St. Johnstone 2:1, prosadili se Guivarc'h a Albertz. Tentýž stadion měl 2. května 1999 možnost vidět prohru domácího Celticu s Rangers 0:2, prosadili se McCann a z penalty Albertz. Přes sedm tisíc fanoušků hostů mohlo slavit mistrovský titul. Když Rod Wallace vstřelil jediný gól dalšího zápasu proti Celticu ve finále Tennent’s Scottish Cupu, získali Rangers treble.^[3] Cesta Pohárem UEFA skončila ve 3. kole (de facto osmifinále) proti Parmě, která soutěž vyhrála.

Další rok získali Rangers double, když vyhráli ve finále Skotského poháru 4:0 nad Aberdeenem a v lize získali titul s 21 bodovým náskokem nad Celticem.^[3]

Celtic zareagoval angažováním trenéra Martina O’Neilla. První zápas mezi oběma kouči skončil porážkou nizozemského kouče 2:6.^[1] Tuto sezónu to byl naopak Celtic, kdo získal treble.

V průběhu sezóny 2001/02, Advocaatovy čtvrté v Rangers, odstoupil z funkce trenéra a přijal roli sportovního ředitele. V prosinci klub angažoval trenéra Alexe McLeishe. Skotský celek zažil alespoň úspěch v Poháru UEFA, kde postoupil do 4. kola (de facto osmifinále).^[3]

Advocaat opustil Rangers v listopadu 2002, aby se plně věnoval práci u reprezentace Nizozemska.^[3]

Nizozemská reprezentace (2002–2004)

Začátkem roku 2002 byl podruhé v kariéře jmenován trenérem Nizozemska, které mělo tendenci nenaplňovat očekávání a na předchozí turnaj – Mistrovství světa 2002 – se ani nekvalifikovalo.^[4] V polovině února ve svém prvním zápase (přátelském) remizoval 1:1 s Anglií.^[5] V kvalifikační skupině obsadilo Nizozemsko druhé místo za Českem a po „povinné“ výhře 5:0 nad Moldavskem se mělo v play-off o Mistrovství Evropy utkat se Skotskem.^[6] V listopadu 2003 již tak kritizovaný Advocaat prohrál ve Skotsku 0:1, doma ale jeho tým vyhrál 6:0 a postoupil. Trenér nasadil 19letého záložníka Wesleyho Sneijdera, dalším strůjcem výhry byl autor tří gólů Ruud van Nistelrooy.^[7]

Na Mistrovství Evropy se Nizozemsko střetlo nejprve s Německem a v závěru po gólu van Nistelrooye uhrálo bod za remízu 1:1, v duelu ale bylo slabším mužstvem.^[8][9] Proti Česku ve druhém zápase promarnili Nizozemci náskok 2:0 a prohráli 2:3.^[10] Advocaat se stal terčem kritiky za rozhodnutí střídat krátce po začátku druhého poločasu křídelníka a autora jednoho z gólů Arjena Robbena, za svým rozhodnutím hrát pouze na dva útočníky – van Nistelrooye a van der Meijdeho – si ovšem stál.^[11] Jelikož Německo prohrálo, byla nizozemská výhra nad Lotyšskem 3:0 pro postup do čtvrtfinále dostačující. Advocaat učinil dvě změny v sestavě, po červené kartě suspendovaného Johnnyho Heitingu nahradil Michael Reiziger, dalšího obránce, zraněného Wilfreda Boumu zastoupil zkušený Frank de Boer.^[12]

Proti Švédsku zůstal de Boer v sestavě, zápas se stal navzdory šancím obou týmů bezgólovým až do konce prodloužení. Penaltový rozstřel vyšel Nizozemcům, ti po výsledku 5:4 zamířili do semifinále.^[13] Semifinále se stalo maximem, domácí Portugalsko vyhrálo 2:1. Advocaat musel vyřešit zranění v obraně, tentokrát nemohl nastoupit de Boer a to otevřelo prostor pro Boumu. Nedostatečné výkony van der Meijdeho vyústily v jeho opomenutí v sestavě, do níž byl vměstnán Marc Overmars.^[14][15]

Utrecht (2018–2019)

Po brzkém vyhazovu předchozího trenéra Jean-Paula de Jonga po pouhých čtyřech zápasech se stal Advocaat trenérem FC Utrecht.^[16] Sezonu zakončil na šestém místě a v play-off Utrechtu zajistil předkolo Evropské ligy.^[17]

Feyenoord (2019–2021)

Na konci října 2019 se 72letý Advocaat stal koučem Feyenoordu, poté co byl po sérii špatných výsledků propuštěn Jaap Stam.^[18] Advocaat podepsal smlouvu do konce sezony.

Irácká reprezentace (2021–)

Dne 31. července 2021 se stal trenérem Iráku a jeho cílem měl být postup na Mistrovství světa 2022. Advocaat se stal trenérem již sedmé reprezentace.^[19]

Trenérské úspěchy

Zdroj:^[20]

SVV Schiedam

• Eerste Divisie, druhá nizozemská liga (1× vítěz a postup): 1989/90

PSV Eindhoven

• Eredivisie, první nizozemská liga (1× vítěz): 1996/97
• KNVB beker, nizozemský národní pohár (1× vítěz): 1995/96
• Johan Cruijff-schaal, nizozemský superpohár (3× vítěz): 1996, 1997, 2012

Glasgow Rangers

• Scottish Premiership (SPL), první skotská liga (2× vítěz): 1998/99, 1999/20
• Scottish Cup, skotský národní pohár (2× vítěz): 1998/99, 1999/20
• Scottish League Cup, skotský ligový pohár (1× vítěz): 1998/99

Nizozemská reprezentace

• Mistrovství Evropy: 2004 – bronzová medaile (3. místo)

Zenit Petrohrad

• Premier-Liga, první ruská liga (1× vítěz): 2007
• Ruský Superpohár (1× vítěz): 2007
• Pohár UEFA (1× vítěz): 2007/08
• Superpohár UEFA (1× vítěz) : 2008

Individuální

• nejlepší trenér roku ruské Premier-Ligy: 2008^[21]

Osobní život

Zisk Poháru UEFA přiměl představitele Petrohradu udělit Advocaatovi status čestného občana města, nizozemský trenér se tak stal prvním cizincem od roku 1866, který této pocty dosáhl.^[22]