Diplocaulus

Diplocaulus ("dvojitá kožní membrána") je vyhynulý rod lepospondylního obojživelníka, žijícího v období mladoprvohorního permu (asi před 299 až 252 miliony let) na území současné Severní Ameriky.

Diplocaulus Stratigrafický výskyt: Perm, před 299 až 252 mil. let
Rekonstrukce vzezření diplokaula
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Třída	obojživelníci (Amphibia)
Podtřída	Lepospondyli
Řád	Nectridea
Čeleď	Diplocaulidae
Rod	Diplocaulus Cope, 1877
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

S celkovou délkou až kolem jednoho metru a s charakteristickým tvarem lebky v podobě bumerangu představuje jednoho z nejznámějších prvohorních obratlovců. V současnosti známe pět druhů tohoto rodu, pouze dva jsou ale obecně uznávané (D. salamandroides a D. magnicornis). Tohoto mlokovitého praobojživelníka formálně popsal americký paleontolog Edward Drinker Cope v roce 1877. Diplokaulus se pravděpodobně pohyboval horizontálním vlněním těla a jeho výrazně rozšířené okraje lebky byly ke zbytku těla připojeny kostí i kožní řasou. Tvar lebky zřejmě napomáhal nadnášení ve vodě nebo sloužil jako signalizační a ochranný prvek (zvíře s ním bylo mnohem obtížnější spolknout). Podle paleontologa Roberta T. Bakkera sloužil tento "bumerangovitý" tvar hlavy primárně k zastrašování soků nebo k předvádění se před samičkami – oboje skýtalo významnou výhodu při pohlavním výběru.^[1] Některé objevy z Maroka naznačují, že tento rod mohl být geograficky mnohem rozšířenější, než se dříve předpokládalo.