Dobytek

Dobytek je v češtině skupina domestikovaných sudokopytníků chovaných pro hospodářské účely. Rozlišuje se na „velký dobytek“ (hovězí) neboli skot a drobný dobytek – brav, tedy kozy, ovce a prasata. Podle účelu chovu se rozlišuje dobytek jateční (na maso a kůži), chovný (na množení a udržování chovu) nebo pracovní (např. tažný dobytek). Skot, kozy a ovce se běžně chovají také na mléko, ovce na vlnu. Výkaly dobytka byly hlavním hnojivem až do rozšíření umělých hnojiv během 20. století.

Hovězí dobytek na pastvě

Historie

Od vzniku pastevectví a usedlého zemědělství zajišťoval dobytek podstatnou část lidské výživy. Patrně nejstarším domestikovaným živočichem byl pes (asi před 15 tisíci lety), kterého ovšem naši předkové obvykle nejedli. Ovce a kozy se chovají 5 až 11 tisíc let, skot asi 10,5 tisíce let a drůbež 9 tisíc. Vepři byli domestikováni na Blízkém východě kolem 8500 př. n. l. a kolem 6000 př. n. l. v Číně.

V současné češtině má slovo velmi úzký význam, uvedený výše. Ve staré češtině se jako dobytek označovali i koně, drůbež nebo ryby, zkrátka všechny druhy chovaných živočichů a původně pravděpodobně slovo znamenalo movitý majetek vůbec. Podle Ottova slovníku^[1] se obdobné slovo vyskytuje ve všech slovanských jazycích a odvozuje od "dobytý" tj. získaný vlastním úsilím. Václav Machek tuto hypotézu zpochybnil a považoval za pravděpodobnější, že slovo dobytek se odvozuje od staršího významu slovesa dobyti, zplodit nebo porodit, jak se zachoval v bulharštině; dobytek by pak znamenal to, co se rodí.^[2] Koně se mezi dobytek (livestock) počítají v USA, francouzské bétail zahrnuje i koně, muly a osly, v němčině patří mezi Vieh i koně, drůbež nebo králíci.

Hlavní druhy dobytka v Evropě a v Asii

Vybraný dobytek

Velký

• skot, hovězí dobytek
• tur domácí, zebu, buvol, gayal, banteng, jak
• lama alpaka, vikuňa, lama krotká, guanako

Drobný

• ovce domácí
• koza domácí
• prase domácí