Dolní končetina

Dolní končetina (DK, lat. membrum inferius) představuje párový orgán opory, díky kterému je zajištěn pohyb vzpřímeného těla. Vyznačuje se mohutnější strukturou a obecně menším rozpětím pohybů kloubů než je tomu u končetiny horní.

Vzpřímené tělo je možné udržet za podmínky vertikalizace páteře a napnutých dolních končetin, což je nejvýhodnější pozice, která vyžaduje nejmenší potřeby pro práci antigravitačních svalů a většina zatížení vede do dlouhých kostí dolní končetiny. Ta tvoří funkční celek s pánví, kde dochází k transformaci tlaků vztyčeného trupu těla na dolní končetiny. Pánev je spojena s páteří, jejíž fyziologická zakřivení lordosy a kyfosy závisí na pánevním sklonu, který je sám ovlivněn délkou dolních končetin.

Anatomie

Související informace naleznete také v článku Kostra dolní končetiny člověka.

Členění dolní končetiny

• pletenec dolní končetiny (cingulum membri inferioris) je tvořen pánevní kostí (os coxae)
• volnou dolní končetinu, kterou tvoří tří oddíly
  • stehno (femur)
  • bérec (crus)
    • holeň
    • lýtko (sura)
  • noha (pes)
    • pata
    • nárt (talus)
    • chodidlo (planta)

Klouby

• koleno (articulatio genus)
• kotník seu horní kloub zánártní /hlezenní/ (articulatio talocruralis)
• dolní kloub zánártní, funkčně složen ze dvou kloubů
  • articulatio subtalaris
  • articulatio talocalcaneonavicularis
• Chopartův kloub (articulatio tarsi transversa)
• Lisfrankův kloub (articulatio tarsometatarsalis) (TMT kloub)
• metatarzofalangové klouby (articulationes metatarsophalangeales)
• mezičlánkové klouby (articulationes interphalangeales)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu dolní končetina na Wikimedia Commons
• Dolní končetina
• Topografická anatomie dol. končetiny, LF UPOL Archivováno 4. 9. 2009 na Wayback Machine.

Portály: Medicína