Don Quijote (balet)

Don Quijote je balet v původní moskevské verzi o čtyřech dějstvích a osmi obrazech založený na příbězích románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha od španělského spisovatele Miguela de Cervantese.^[3] Původní choreografii vytvořil Marius Petipa na hudbu Ludwiga Minkuse. Premiéra proběhla 26. prosince 1869^{[p. 1]} v moskevském Carském velkém divadle.^[4] Petipa s Minkusem poté upravili balet do delšího celku s propracovanějším dějem o pěti dějstvích a jedenácti obrazech pro Carský balet, jenž byl nejdříve uveden 21. listopadu 1871^{[p. 2]} v petrohradském Velkém kamenném divadle.^[3]

Don Quijote
Jelena Jevsejevová v roli Kitri Mariinské divadlo, 2012
Choreografové	Marius Petipa Alexandr Gorskij
Skladatel	Ludwig Minkus
Libretista	Marius Petipa
Předloha	Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha Miguel de Cervantes
Premiéra	26. prosince 1869[p. 1] Carské velké divadlo Moskva, Rusko
Baletní soubor	Balet Carského velkého divadla
Česká premiéra	19. prosince 1986[1][2] Smetanovo divadlo, Praha[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Všechny moderní produkce baletu Petipy a Minkuse jsou odvozeny z upravené jevištní verze choreografa Alexandra Alexejeviče Gorského pro moskevské Velké divadlo z prosince 1900 o čtyřech dějstvích, která byla poté 2. února 1902^{[p. 3]} uvedena na petrohradské scéně Velkého kamenného divadla, kam Gorského pozval ředitel divadla Teljakovskij. V průběhu moskevských a petrohradských repríz docházelo k modifikaci představení, až skončilo na třech dějstvích s prologem a šesti obrazech.^[3]

Původní ruskou verzi Dona Quijota v zahraničí poprvé zinscenovala tanečnice Anna Pavlovová se svou společností v Anglii roku 1924, a to jako dvouaktový příběh. Úplný děj pak představila roku 1964 Western company v provedení Taneční společnosti Rambertové. Mezi významné inscenace se zařadilo provedení s Rudolfem Nurejevem ve Vídeňské státní opeře (1966) a s Michailem Baryšnikovem v newyorském American Ballet Theatre (1978). Publicitu také v roce 1976 získala jízda britského krasobruslaře Johna Curryho na hudbu z Dona Quijota, s níž se stal mistrem Evropy, mistrem světa i olympijským vítězem.^[3]

Česká premiéra se uskutečnila 19. prosince 1986 na scéně Smetanova divadla v Praze. Roli Dona Quijota hrál Bohumír Nekut, jako Kitri tančila Miroslava Pešíková a Basilem se stal Vlastimil Harapes.^[2][1]

Historie

První verze

Aaron Smyth jako Basil, Prix de Lausanne 2010

Baletní adaptace byly od počátku většinově vystavěny na prvních dvou kapitolách knižního zpracování. Poprvé tak učinil v roce 1740^[1] Franz Hilverding ve Vídni. Jean Georges Noverre pak roku 1768 přišel s novou verzí vídeňského Dona Quijota^[1] za hudebního doprovodu Josefa Starzera při zachování původní Hilverdingovy produkce.

Otec ruského baletu Charles Didelot představil v roce 1808 dvouaktové provedení Dona Quijota v petrohradském Velkém kamenném divadle pro soubor Carského baletu. O rok později byla pozměněná verze Jamesem Harveym D'Egvillem hrána ve westminsterském Královnině divadlu. Berlínský baletní mistr Paul Taglioni, a strýc Marie Taglioniové, uvedl vlastní zpracování Dona Quijota na scéně Berlínské státní opery v roce 1839^[1] a jeho strýc Salvatore Taglioni, pak vyprodukoval představení na prknech turínského Královského divadla roku 1843.

Původní produkce Maria Petipy

Nejvýznamnější adaptaci, která se stala základem pozdějších produkcí, vytvořili choreograf a hlavní baletní mistr petrohradských carských divadel Marius Petipa se skladatelem Ludwigem Minkusem. Se zvláštním pověřením zinscenoval Petipa představení pro Carské velké divadlo v Moskvě. Premiéra se uskutečnila 26. prosince 1869.^{[p. 1]}

Petipa poté rozvedl jevištní podobu do bohatší a propracovanější produkce na scéně Velkého kamenného divadla v Petrohradu, kde ji členové Carského baletu představili 21. listopadu 1871.^{[p. 2]} Novou produkci tvořilo pět dějství (s jedenácti částmi, prologem a epilogem).

Nové zpracování Alexandra Gorského

Kitri a Basil v grand pas de deux

Ruský choreograf Alexandr Gorskij připravil nové zpracování baletu pro moskevské Carské velké divadlo s uvedením 19. prosince 1900.^{[p. 4]} S touto produkcí později také vystoupil Carský balet v Petrohradu, když se tamní premiéra odehrála 2. února 1902.^{[p. 3]}

Gorského příspěvkem se v představení staly nové taneční scény. V nastudování z roku 1900 se jednalo o tanec na hudbu Antona Simona – variaci pro královnu dryád s dalším španělským tancem v posledním obraze. Do petrohradské verze z roku 1902 zakomponoval skladatel Riccardo Drigo dvě variace pro Matildu Kšesinskou, představitelku Kitri a Dulciney – Variaci Kitri s vějířem pro závěrečný baletní duet pas de deux a Variaci Kitri jako Dulciney do snového obrazu Dona Quijota.

Původně panovalo přesvědčení, že Gorskij vložil do představení tanec Grand Pas des toréadors pocházející z baletu roku 1881 od Petipy a Minkuse Zoraija, maurská dívka ve Španělsku, tanec, jenž zůstal zachován i v moderních produkcích Dona Quijota. Odpovídající hudba pro něj však byla objevena již v partituře z roku 1882.^[5] Proto je pravděpodobné, že španělský tanec zakomponoval do Dona Quijota samotný Petipa.

Gorského verze z roku 1902 se v Petrohradu dočkala negativního přijetí a pohoršila Petipu i příznivce baletu, kteří tvrdili, že nová produkce vytvořená jedním z Petipových žáků poškodila originální mistrovský kus.^[6]

Balet se hrál na ruských jevištích i po Říjnové revoluci v roce 1917, kdy byla řada jiných představení v sovětské éře zakázána. Dílo se stalo trvalou součástí repertoáru Velkého divadla v Moskvě a Kirovova divadla v Leningradu.

Původní obsazení a role

Role	Moskva 1869	Petrohrad 1871	Petrohrad 1902	Praha 1986[2]
Don Quijote	Wilhelm Vanner	Timofej Stukolkin	Alexej Bulgakov	Bohumír Nekut
Sancho Panza	Vasilij Gelcer		Enrico Cecchetti	Jiří Kadlus
Kitri	Anna Soběščanská	Alexandra Verginová	Matilda Kšesinská	Miroslava Pešíková
Basilio	Sergej Sokolov	Lev Ivanov	Nikolaj Legat	Vlastimil Harapes
Gamache	Dmitrij Kuzněcov	Nikolaj Goltz	Pavel Gerdt	Pavel Ždichynec
Pouliční tanečnice			Olga Preobraženská	Michaela Černá
Juanita			Anna Pavlovová
Dulcinea	Pelageja Karpakovová	Alexandra Verginová	Matilda Kšesinská
Amor			Tamara Karsavinová	Anetta Voleská

Role moskevské verze 1869

• bakalář umění Sanson Carrasco
• Antonina
• Don Quijote
• Sancho Panza
• Lorenzo, hostinský
• Kitri, dcera hostinského
• Basilio, chudý lazebník, milenec Kitri
• vůdce cikánů
• Graziosa, dcera vůdce cikánů
• Dulcinea
• Gamache, bohatý šlechtic, snoubenec Kitri
• vesničané, toreadoři, cikáni, skřítci, trpaslíci, dryády

Příběh

Milostný příběh je založen na zakázaném vztahu krásné dcery hostinského Kitri s chudým lazebníkem Basilem. Otec Lorenzo dceři vyhlédl bohatého ženicha v podobě šlechtice Gamacha. Ta ovšem jeho lásku neopětuje a z Barcelony utíká s Basilem k cikánům přebývajícím u větrného mlýna, kam za dvojicí míří i Don Quijote. Stařík, který citově zahořel ke Kitri, se domnívá, že je rytíř a v mlýnu spatřuje nebezpečí, s nímž je nutné se utkat.^[4] Ve snových představách se mu zjevují víly dryády a mezi nimi Kitri. Vyrušen je Lorenzem a Gamachem pátrajícími po dívce. Don Quijote hodlá pronásledovatele svést na špatnou cestu. Jeho plány však hatí prosťáček Sancho Panza, který mužům sděluje správný směr útěku mileneckého páru.^[7]

Otec s nápadníkem dostihnou dvojici v krčmě, v níž jsou ohlášeny zásnuby Kitri s Gamachem. Lorenzo však neprokoukne lest a poté, co Basil zaranžuje sebevraždu, jej Don Quijote přesvědčí, aby splnil poslední přání naoko zemřelého mladíka. Otec tedy bez rizika požehná mladé dvojici, aby vzápětí zjistil, že lazebník „vstal z mrtvých“. Požehnání platí a tak je na barcelonském náměstí vypraven svatební obřad Kitri s Basilem. Pozván byl i Don Quijote, jenž z hostiny míří vstříc novým vzrušujícím příběhům.^[7]

Galerie představitelek Kitri

• 
  Susan Bellová
• 
  Marija Alexandrovová