Douglas XB-19

Douglas XB-19 byl těžký bombardér vyvíjený společností Douglas pro americké letecké síly (USAAC). V období druhé světové války to byl největší letoun na světě. V roce 1946 jej překonal Convair B-36 Peacemaker.^[1] Původně byl označen XBLR-2 (Experimental Bomber, Long Range, experimentální bombardér s dlouhým doletem). Vyroben byl pouze jeden prototyp.

Douglas XB-19
Určení	strategický bombardér
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Douglas
První let	27. červen 1941
Vyřazeno	sešrotován 1949
Uživatel	USAAC
Vyrobeno kusů	1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a vývoj

XB-19 v hangáru

XB-19 za letu

S vývojem XB-19 se začalo v roce 1935 podle specifikací amerického letectva na stavbu pokročilého těžkého bombardéru s dlouhým doletem. Zpočátku byl vývoj XB-19 označen za tajný a nazýván Projekt D. Stavba prototypu byla objednána v dubnu 1937. Práce na něm začaly v roce 1938, přičemž je provázela zdržení. Na stavbu draku například bylo potřeba více než tři miliony nýtů. Mezitím vypukla válka a teprve vyvíjený letoun už začal zastarávat, na což Douglas reagoval úpravami jeho konstrukce. KDyž se ukázalo, že letectvo nebude mít zájem o sériovou výrobu, výrobce chtěl projekt předčasně ukončit, ale zadavatel trval na dokončení prototypu, který chtěl využít pro testování.^[1] První let letounu proběhl 27. června 1941. Po továrních zkouškách letoun převbzalo americké letectvo, které jej využívalo jako experimentální a získané poznatky využilo při vývoji bombardéru Boeing B-29 Superfortress.^[1] Po skončení testů byl prototyp upraven na dopravní letoun. Roku 1943 byl vybaven novými řadovými motory Allison V-3420-11, přičemž jeho označení bylo změněno na XB-19A. Jako transportní letoun však nebyl využíván. V roce 1949 byl prototyp sešrotován.^[1]

Popis

XB-19 rozměrný čtyřmotorový dolnoplošník s příďovým podvozkem. Prototyp nejprve poháněly dvouhvězdicové osmnáctiválce Wright R-3350-5 Duplex Cyclone, každý o výkonu 2000 koní. Motory roztáčely třílisté nestavitelné vrtule. XB-19 však s nimi byl podmotorovaný. V roce 1943 byly motory Wright nahrazeny zdvojenými vidlicovými čtyřiadvacetiválci Allison XV-3420-11 (zdvojený Allison V-1710), každý s výkonem 2600 koní. Výkony letounu se s nimi znatelně zlepšily. Pumy mohl nést jak v pumovnici (8400 kg), tak na podvěsech pod křídlem (8400 kg).^[1]

Výzbroj XB-19 byla velice silná. Mimo jiné nesl letecký kanón ráže 37 mm a 7,62mm kulomety v předním střelišti a přední horní věži. Neměl ale žádné pancéřování a nebyl vybaven ani samosvornými obaly palivových nádrží. Posádka se skládala z osmnácti mužů. Tvořili jí pilot, druhý pilot, velitel, navigátor, letecký inženýr, radista, střelci a dva technici. Ti měli v trupu letounu k dispozici kuchyňku a malou kabinu se šesti sedadly a šesti palandami. V křídle byly chodby, kterými se mechanici dostali přímo k motorům.

Specifikace

Nákres XB-19

Douglas XB-19

Technické údaje

Údaje dle:^[1]

• Osádka: 18
• Délka: 40,34 m
• Rozpětí: 64,62 m
• Výška: 12,8 m
• Nosná plocha: 417 m²
• Plošné zatížení: 170 kg/m²
• Hmotnost prázdného letounu: 39 000 kg
• Vzletová hmotnost: 63 500 kg
• Max. vzletová hmotnost: 73 500 kg
• Pohonná jednotka: 4× vzduchem chlazený přeplňovaný zážehový čtyřdobý dvouhvězdicový osmnáctiválec Wright R-3350-5 Duplex Cyclone

Výkony

• Maximální rychlost: 360 km/h
• Cestovní rychlost: 220 km/h
• Operační dostup: 7000 m
• Stoupavost: 3,3 m/s
• Dolet: 8400 km
• Maximální dolet: 12 500 km

Výzbroj

• 5× kulomet Browning ráže 12,7 mm
• 6× kulomet Browning ráže 7,62 mm
• 2× 37mm kanón
• až 8400 kg pum v pumovnici a až 8400 kg pum pod vnějšími závěsníky