Drahonice (Lubenec)

Drahonice je malá vesnice, část obce Lubenec v okrese Louny. Nachází se asi 2,5 km na severovýchod od Lubence. Prochází zde silnice II/226. V roce 2011 zde trvale žilo 182 obyvatel.^[3]

Drahonice
Drahonice z Vysoké stráže
Lokalita
Charakter	malá vesnice
Obec	Lubenec
Okres	Louny
Kraj	Ústecký kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°8′48″ s. š., 13°20′11″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	301 (2021)[1]
Katastrální území	Drahonice u Lubence (5,44 km²)
PSČ	439 83
Počet domů	17 (2011)[2]
Drahonice
Další údaje
Kód části obce	31721
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Drahonice leží v katastrálním území Drahonice u Lubence o rozloze 5,44 km².^[4] V katastrálním území Drahonice u Lubence leží i Řepany.

Název

Název vesnice je odvozen z osobního jména Drahoň ve významu ves lidí Drahoňových. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: de Druhowicz (1360), de Drhonicz (1399), z Druhonic (1416), de Drhonicz (1446), na Drahenice (1492), w Drahoniczych (1561), Drahonicze (1575) a Drahenz (1785).^[5]

Historie

První písemná zmínka o vesnici je z roku 1360, kdy patřila Purkartu Vnoučkovi z Drahonic. Roku 1399 byla rozdělena mezi tři zemanské rody, k jejichž potomkům patřili Jan Křížek a Jíra z Drahonic. Oba se během poděbradských válek dostali do saského zajetí ve Cvikově, ze kterého byli vykoupeni roku 1454. V letech 1509–1549 zde sídlil Václav Valecký z Doupova. První zmínka o tvrzi pochází až z roku 1571, kdy ji Václavův potomek Jindřich z Doupova starší prodal Vilému Šlikovi. Jeho manželkou byla Dorota Novohradská z Kolovrat, která se po Vilémově smrti znovu provdala, a panství tak získali Údrčtí z Údrče. V roce 1608 Drahonice koupil Kryštof Hasištejnský z Lobkovic a od něj o rok později bratři Jan Jindřich, Simeon Karel, Adam Ferdinand a Bohuslav Felix^[6] Údrčtí z Údrče. Statek později získal Jan Jindřich, ale za účast na stavovském povstání mu bylo zabaven, a roku 1627 panství koupil Jan Ludvík Neslinger ze Schelchengrabenu. Podle popisu k převážně dřevěné tvrzi patřila celá vesnice s pivovarem, dvorem a dalším příslušenstvím. Neslingerorým potomkům Drahonice patřili po celé sedmnácté století, ale samotná tvrz beze zbytku zanikla.^[7]

Od první poloviny 17. století ve vesnici existovala nepočetná židovská komunita.^[8]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 178 obyvatel (z toho 86 mužů), z nichž bylo šedesát Čechoslováků a 118 Němců. Kromě jednoho člena církve československé a jednoho člověka bez vyznání byli římskými katolíky.^[9] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 191 obyvatel: 64 Čechoslováků a 127 Němců. Až na čtyři evangelíky a pět lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.^[10]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011^[11][3]

	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011
Obyvatelé	209	209	170	181	199	178	191	103	105	116	82	67	77	182
Domy	27	27	27	27	28	26	36	31	20	20	17	19	21	17

Zařízení pro zajištění cizinců

V říjnu 2015 zde bylo kvůli výrazně zvýšeným počtům imigrantů, projíždějících přes Česko v souvislosti s Evropskou imigrační krizí, otevřeno detenční zařízení pro zajištění cizinců nelegálně pobývajících na území ČR s počáteční kapacitou 240 osob.^[12]

Památky

• Židovský hřbitov v Drahonicích – hřbitov pocházející údajně až z 16. století, poprvé doložený v roce 1724^[8]

Galerie

• 
  Kaple na návsi
• 
  Bývalý nápravně-výchovný ústav
• 
  Bývalé ubytovny pro česáče chmele