Druhá bitva o Atlantik

Druhá bitva o Atlantik je nejdelší a jedna z nejdůležitějších kampaní^[7][8] druhé světové války. Trvala po celý konflikt a z hlediska vývoje války v Evropě ji lze považovat za jedno z rozhodujících střetnutí. Za její vrcholnou gradaci a rozhodující část se považuje období od půle roku 1940 do půle (resp. konce) roku 1943, kdy vyvrcholilo gigantické střetnutí německých ponorek se spojeneckými zásobovacími konvoji.

Druhá bitva o Atlantik
konflikt: Druhá světová válka
Důstojníci na můstku doprovodného britského torpédoborce vyhlíží nepřátelské ponorky, říjen 1941
Trvání	3. září 1939 – 8. května 1945
Místo	Atlantský oceán, Río de la Plata, Severní moře, Irské moře, Labradorské moře, Záliv svatého Vavřince, Karibské moře, Mexický záliv, Severní ledový oceán
Výsledek	Spojenecké vítězství
Strany
Spojené království Spojené království Kanada USA (od 1941) Norsko Norsko Polsko Polsko Svobodná Francie Belgie Belgie Brazílie (od 1942) Nizozemsko Nizozemsko Francie (1939–1940) Německá říše Německá říše Italské království Italské království (1940–1943) Vichistická Francie (1940–1942)
Velitelé
Dudley Pound Martin Dunbar-Nasmith Percy Noble Max Horton Frederick Bowhill Philip de la Ferté John Slessor Leonard W. Murray Royal E. Ingersoll Jonas H. Ingram Erich Raeder Karl Dönitz H.G. von Friedeburg Martin Harlinghausen Günther Lütjens † Robert Gysae Angelo Parona Romolo Polacchini
Ztráty
36 200 mrtvých námořníků[1][2] 36 000 námořníků obchodních lodí zabito[1][2] 3 500 obchodních plavidel 175 bojových lodí 741 pobřežních velitelských letadel RAF ztraceno v protiponorkových úkolech[3] ~30 000 mrtvých námořníků ponorek[4] 783 ponorek 47 ostatních bojových lodí[5] ~500 padlých 17 ponorek[6]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Průběh

Rozložení ztrát spojeneckých a neutrálních obchodních lodí — hrubá lodní prostornost (v BRT), v jednotlivých letech (samostatně severní a jižní Atlantik, Středomoří, Tichý a Indický oceán)

Bitva o Atlantik začala 3. září 1939, kdy německá ponorka U-30 potopila britský parník SS Athenia. Postupně německé ponorky začaly operovat dále od Anglie, v severním Atlantiku a s podporou dálkových letounů Focke-Wulf Fw 200 Condor. Zlaté období německých ponorek začalo po vstupu USA do války v prosinci 1941, kdy potopily mnoho lodí u východního pobřeží Spojených států a v Karibském moři. Jedna ponorka dokonce ostřelovala ústí řeky Mississippi. Z této oblasti se německé ponorky stáhly zhruba v červnu 1942, ale poslední loď byla u New Yorku německou ponorkou potopena 8. května 1945.

Zhruba v dubnu a květnu 1943 došlo k definitivnímu obratu ve vývoji konfliktu, kdy masivní nasazení letounů B-24 Liberator a Short Sunderland, doprovodných letadlových lodí, nových verzí radaru, ASDICu, vrhačů hlubinných náloží a min (zejména typu hedgehog) a přístrojů umožňujících určit přesnou lokaci vysílající ponorky (H/F D/F) definitivně zvrátilo poměr sil ve prospěch Spojenců. Německá vylepšení ponorek (výkonnější ponorky typů XXI a XXIII, protiletadlové ponorky, Schnorchel a vylepšené typy torpéd) nedokázala situaci zvrátit a stále se zhoršující situace nakonec vyústila v něco, co už ani nepřipomínalo válku, ale spíše hon na německé ponorky. Velkou roli též hrála schopnost Spojenců číst německé zprávy šifrované přístrojem ENIGMA.

Operace Fork

Podrobnější informace naleznete v článku Britská invaze na Island.

V květnu 1940, ze strachu, aby Němci neobsadili Island, podniklo Spojené království bleskovou operaci „Fork“ a obsadilo do té doby neutrální Island. Roku 1941 převzaly obranu Islandu od Britů zatím neutrální Spojené státy americké. Na to přistoupili Islanďané s podmínkou vyklizení Islandu ihned po skončení války a respektování suverenity Islandu. USA na Islandu vybudovaly především letiště u města Keflavík a rozmístily na ostrově radarové stanice. Díky Američanům se rapidně snížila nezaměstnanost. V době nejvyššího stavu měly USA na Islandu 47 000 vojáků.

Námořní část operací

• 
  HMS Repulse
• 
  Britský tanker jde ke dnu
• 
  Německá loď Admiral Graf Spee se potápí
• 
  Kanaďané obsazují německou ponorku U 190, která se vzdala na konci války

Bitva z pohledu pilotů

• 
  Americký bombardér Vought SB2U Vindicator doprovází konvoj
• 
  Liberator Mk.IIA československé 311. peruti RAF na základně
• 
  Německý bombardér Focke-Wulf Fw 200 na okružním letu
• 
  Německá ponorka U 848 krátce před potopením americkými bombardéry, jižní Atlantik, 5. listopadu 1943
• 
  Německý námořník z potopené ponorky žádá o pomoc