Dub cer

Dub cer neboli dub slovenský^[2] (Quercus cerris) je strom dorůstající výšek 20–30 m. Borka je hrubě rozpukaná, letorosty silné a pýřité. Listy jsou řapíkaté, čepel je proměnlivého tvaru, na bázi je zaokrouhlená, peřenolaločná až peřenosečná, na líci tmavozelená a lesklá, na rubu světlejší a pýřitá. Zvláště mimo vegetační sezónu jsou nápadné šídlovité palisty, které neopadávají spolu s listy, ale jsou vytrvalé. Žaludy jsou přisedlé nebo krátce stopkaté. Jako jediný z našich domácích dubů má vnější stranu číšky hustě porostlou až 1 cm dlouhými šídlovitými šupinami.

Dub cer
Dub cer - listy a žalud
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	bukotvaré (Fagales)
Čeleď	bukovité (Fagaceae)
Rod	dub (Quercus)
Binomické jméno
Quercus cerris L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Starý dub cer

Synonyma

• Quercus echinata Salisb.

Rozšíření

Dub cer je rozšířen hlavně v JV Evropě, na Balkánském a Apeninském poloostrově. Izolované lokality se nacházejí v povodí Rýnu a Rhôny. Na sever zasahuje přirozený areál až na jižní Moravu a jižní Slovensko. V Čechách je druh nepůvodní, v minulosti byl však na vhodná místa vysázen i tam. Dub cer je teplomilná dřevina, jejím stanovištěm jsou teplomilné doubravy (sv. Quercion pubescenti-petraeae), vzácně dubohabřiny (sv. Carpinion). Dobře prospívá na písčitém substrátu. Např. v okolí Valtic na jižní Moravě můžeme vidět i rozsáhlejší monokulturní porosty dubu ceru. Přirozeně však rostl pouze v příměsi s jinými stromy.