Eduard Limonov

Eduard Limonov (rusky Эдуард Вениаминович Лимонов, pravým jménem Eduard Veniaminovič Savenko; 22. února 1943 Dzeržinsk, Nižněnovgorodská oblast – 17. března 2020 Moskva^[1]) byl ruský spisovatel, disident a nakonec politik Národně bolševické strany Ruska. Byl předsedou této strany a jedním z vůdců protiputinovské formace Jiné Rusko.

Eduard Limonov
Rodné jméno	Эдуард Вениаминович Савенко
Narození	22. února 1943 Dzeržinsk
Úmrtí	17. března 2020 (ve věku 77 let) Moskva
Příčina úmrtí	chirurgické komplikace
Místo pohřbení	Trojekurovský hřbitov v Moskvě
Pseudonym	Лимонов
Povolání	spisovatel, disident, politik, básník, lidskoprávní aktivista, novinář, publicista a povídkář
Alma mater	Národní pedagogická univerzita Hryhorije Skovorody v Charkově
Žánr	poezie, román, publicistika, povídka, esej a nekrolog
Témata	beletrie, poezie, publicistika a politika
Významná díla	It's Me, Eddie
Ocenění	Cena Andreje Bělého (2002) Europese Literatuurprijs (2013)
Politická příslušnost	The Other Russia of E. V. Limonov (od 2010) Socialist Workers Party Nacionálně bolševická strana Ruska (1993–2007)
Partner(ka)	Yekaterina Volkova Jelena De Karli
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Narodil se v rodině důstojníka KGB a vyrůstal v Dzeržinsku, městě v Gorkovské oblasti. Vystudoval učitelství na Pedagogické univerzitě v Charkově. V polovině 60. let přesídlil do Moskvy, kde začal psát literaturu a živil se jako krejčí kalhot. Tak získal nezávislost a udržoval styky s literární bohémou a disidenty. Brzy poté emigroval do Spojených států, kde žil do roku 1987, aniž by získal státní občanství a z něj plynoucí výhody. V letech 1987–1991 žil ve Francii, poté se vrátil do Ruska. Byl čtyřikrát ženat, pokaždé s ruskými ženami. Poprvé se oženil ještě v Sovětském svazu s Židovkou Annou Rubinštejnovou, podruhé s Jelenou Ščapovovou, dále s Natálií Medvěděvovou (1983–1995) a po její smrti s Jekatěrinou Volkovovou. Má dvě děti: syna Bogdana a dceru Alexandru. Po návratu do Ruska se soustředil na svou rozporuplnou politickou kariéru, zpočátku ve spolupráci s Putinem a brzy v opozici.