Eduard Manďák

Eduard Manďák (30. prosince 1910 Žopy – 20. listopadu 2001 Olomouc?^[1][2]) byl český a československý odbojář, vysokoškolský funkcionář, politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace.

Doc. Eduard Manďák
poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci: 1960 – 1964
Ve funkci: 1964 – 1968
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci: 1969 – 1971
poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci: 1971 – 1976
rektor olomoucké univerzity
Ve funkci: 1963 – 1966
Předchůdce	Jaromír Hrbek
Nástupce	Josef Metelka
Stranická příslušnost
Členství	KSČ
Narození	30. prosince 1910 Žopy Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. listopadu 2001 (ve věku 90 let) Olomouc? Česko Česko
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Profese	politik a pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Biografie

Maturoval na gymnáziu v Holešově. Od 20. let 20. století se v tomto městě jako mladík začal angažovat v československém Komsomolu. Roku 1930 vstoupil do KSČ. Ve 30. letech 20. století zde vydával ilegální komunistické tiskoviny a agitoval ve prospěch KSČ. Koncem 30. let zasedal za KSČ v obecní radě a po rozpuštění KSČ v prosinci 1938 byl zbaven mandátu. Za druhé světové války byl aktivní v odboji. 11. dubna 1940 byl zatčen a roku 1941 v procesu s několika členy místní komunistické buňky odsouzen na 10 let.^[3]

Po válce se opětovně politicky angažoval. 8. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 12. sjezd KSČ, 13. sjezd KSČ, 14. sjezd KSČ a 15. sjezd KSČ ho zvolil na post člena Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ.^[4] Byl mu udělen Řád Vítězného února a Řád Klementa Gottwalda.^[5]

Ve volbách roku 1960 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Severomoravský kraj. Mandát obhájil ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.^[6][7][8]

V letech 1963–1966 byl rektorem olomoucké univerzity. Byl nedostudovaným právníkem. Přispěl ovšem ke stabilizaci školy.^[9] K roku 1968 se profesně uvádí jako vysokoškolský učitel z obvodu Olomouc-východ.^[10]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Olomouc-východ). Ve volbách v roce 1971 byl zvolen do Sněmovny národů Federálního shromáždění kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb v roce 1976.^[11][12] K roku 1971 se uvádí, že obhájil své místo ve vedení strany a Svobodná Evropa ho označuje za radikálního komunistu (hardliner).^[13]