Edward Stachura

Edward Jerzy Stachura (18. srpna 1937 Charvieu-Chavagneux, Francie – 24. července 1979 Varšava) byl polský spisovatel, překladatel, písničkář. Je autorem básní, písní, povídek, dvou románů, několika žánrově nezařaditelných textů, obsáhlé korespondence, deníkových záznamů a zápisků z cest.

Edward Stachura
Narození	18. srpna 1937 Charvieu
Úmrtí	24. července 1979 (ve věku 41 let) Varšava
Příčina úmrtí	oběšení
Místo pohřbení	Northern Communal Cemetery in Warsaw
Povolání	básník, překladatel, písničkář a spisovatel
Stát	Polsko Polsko
Alma mater	Varšavská univerzita
Témata	krásná literatura, literatura a překlady z francouzštiny
Významná díla	Cała jaskrawość Fabula rasa Siekierezada
Ocenění	Cena Kościelských (1972)
Manžel(ka)	Zyta Oryszyn (1962–1972)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrob Edwarda Stachury

Život

Narodil se v departementu Isère v rodině polských emigrantů. Když mu bylo 11 let, vrátila se rodina do Polska.^[1] Stachura chodil do školy v Alexandrowě Kujawském. Se svou nezkrotnou povahou často utíkal z domova, poté se usadil u bratra v Gdyni. V roce 1957– 1958 se zapsal ke studiu romanistiky na Katolické univerzitě v Lublinu (KUL)^[2], avšak zdejší studium nejednou přerušil. V květnu roku 1960 přešel na univerzitu do Varšavy, tamější studium romanistiky již ukončil v roce 1965 magisterským titulem.^[3][4][5] Tehdy také začal publikovat texty a skládat písně, které zpíval za doprovodu kytary. V letech 1962–1972^[6] žil v manželství se Zytou Bartkowskou, jež vystupovala pod literárním pseudonymem Zyta Oryszyn.^[7]

Cesty

Značnou část Stachurova života vyplnilo cestování, které je také jedním z hlavních témat jeho děl. V letech 1969–1970 pobýval na vládním stipendiu na největší mexické univerzitě UNAM. Jeho cesty měly charakter několikaměsíčních putování. Procestoval Jugoslávii, Blízký Východ (1972), Norsko, Švýcarsko, Francii, v roce 1975 podnikl další cestu do Mexika a do USA a Kanady. Vedle toho neustále cestoval po všech regionech Polska – pěšky, stopem, vlakem či autobusem.

Závěrečné období a smrt

V letech 1977–1979 Stachura prožíval „mystické období“, během něhož usiloval o oproštění od veškerých identit, vymezení a omezení. Rozdal veškerý majetek, spálil své dopisy a fotografie. V dubnu 1979 se patrně pokusil o sebevraždu skokem pod vlak. Přišel o čtyři prsty na pravé ruce; pomalu se učil znovu psát, ale nedokázal začít nový život. Před sebevraždou^[8] napsal báseň „Dopis pozůstalým“:

„

Umírám za své viny a za nevinnost svou za prázdno, které cítím každou částí těla a každou částí duše za prázdno rvoucí mě na cáry jako noviny popsané halasnými nicneříkajícími slovy za možnost sjednocení s Bezejmenným, s Mimoslovným, s Neznámým [...]

“

Dílo

• Jeden dzień (povídky), 1962
• Dużo ognia (básně), 1963
• Falując na wietrze (povídky), 1966
• Przystępuję do ciebie („Přistupuji k tobě“, poéma), 1968
• Po ogrodzie niech hula szarańcza (poéma), 1968
• Cała jaskrawość („všechen třpyt“, román), 1969
• Siekierezada albo Zima leśnych ludzi („Sekerezáda aneb zima lesních lidí“, román), 1971
• Piosenki, 1973/1974
• Kropka nad ypsylonem („Tečka nad ypsilonem“, poéma), 1975
• Się („Se“, soubor próz), 1977
• Missa pagana (poéma-mše), 1978
• Fabula rasa', 1979
• Oto („Hle“), 1979

Souborné vydání

• Poezja i proza. 5 svazků. Warszawa: Czytelnik 1982.

Knižní vydání v češtině

• Sekerezáda aneb zima lesních lidí, přel. Helena Stachová, Odeon 1980.
• Smířit se se světem (výbor), sest. a přel. H. Stachová, Torst 1996.
• Cestou na Yucatán (výbor), sest. a přel. I. Krasnická, Votobia 1996.
• Člověk-nikdo (výbor z pozdního období), sest. a přel. D. Zelinka, Malvern 2014.

Překlady

Mezi autory, které Stachura překládal, patří Henri Michaux, Michel Deguy, Gabriel García Márquez nebo Jorge Luis Borges.

Odkaz

Stachura byl ve své době nesmírně populární zejména u nonkonformní polské mládeže a po jeho smrti se konala a dosud konají četná setkání zvaná "Stachuriády". Tuto módu kritizovali někteří publicisté, například Ziemowit Fedecki, podle něhož pozdní Stachurova díla nedosahovala hodnoty těch dřívějších.^[9] Jeho písně dodnes interpretuje řada polských hudebníků a skupin. Jeho Sekerezádu zfilmoval v roce 1985 Witold Leszczyński.