Edward Victor Appleton

Sir Edward Victor Appleton (6. září 1892 – 21. dubna 1965) byl britský fyzik a astronom. V roce 1947 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za studium vyšších vrstev atmosféry tzv. Appletonových vrstev v ionosféře, především za důkaz existence ionosféry. Appletonovy vrstvy spolehlivě odrážejí radiové vlny na rozdíl od jiných vrstev, které odrážejí radiové vlny v závislosti na denní teplotě a čase.

Edward Victor Appleton
Edward Victor Appleton (1947)
Narození	6. září 1892 Bradford
Úmrtí	21. dubna 1965 (ve věku 72 let) Edinburgh
Místo pohřbení	Morningside Cemetery
Alma mater	Edinburská univerzita Kolej sv. Jana Univerzita v Cambridgi
Povolání	fyzik, astronom, profesor a výzkumník
Zaměstnavatelé	Králova kolej v Londýně Londýnská univerzita Univerzita v Cambridgi
Ocenění	Pamětní medaile IEEE Morrise N. Liebmanna (1929) Hughesova medaile (1933) Bakerian Lecture (1937) Guthrieho přednáška (1942) Faradayova medaile (1946) … více na Wikidatech
Choť	Helen Lennie Appleton
Děti	Rosalind Appleton-Collins[1]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Appletonovy vrstvy v ionosféře mají schopnost odrážet radiové vlny zpět k povrchu.

Po studiu na St. John's College (Cambridge), nastoupil roku 1920 do Cavendishovy laboratoře. Později (1924) byl jmenován profesorem fyziky na londýnské univerzitě King's College, kde dokončil svůj výzkum šíření elektromagnetických vln a vlastností ionosféry. Mimo jiné ukázal, že radiové vlny s dostatečně krátkou vlnovou délku procházející dolní ionosférou, jsou odraženy horní vrstvou ionosféry (dnes známou jako Appletonova vrstva neboli F2 vrstva). Objev umožnil spolehlivou radiovou komunikaci na velké vzdálenosti a přispěl k vývoji radaru.

V roce 1936 se vrátil jako profesor přírodních věd na Cambridge. O tři roky později se stal sekretářem vládního oddělení Department of Scientific and Industrial Research (Oddělení vědeckého a průmyslového výzkumu), kde během 2. světové války pracoval na vývoji radaru a atomové bomby. Za své zásluhy byl v roce 1941 jmenován rytířem. Čtyři roky po II. světové válce (1949) se stal rektorem a vicekancléřem na Edinburské univerzitě.