Elie Wiesel

Elie (Eliezer) Wiesel, KBE (30. září 1928 Sighetu Marmației – 2. července 2016, New York^[2]) byl židovský prozaik, esejista, dramatik, filozof, humanista, politický aktivista, náboženský myslitel a nositel Nobelovy ceny za mír.

Elie Wiesel
Elie Wiesel (24. dubna 2012)
Rodné jméno	Eliezer Wiesel
Narození	30. září 1928 Sighetu Marmației, Rumunské království
Úmrtí	2. července 2016 (87 let) New York, USA
Místo pohřbení	hřbitov Kensico Sharon Gardens Cemetery
Povolání	spisovatel, politický aktivista, judaista, romanopisec, autor autobiografie, vysokoškolský učitel, překladatel, novinář, humanista a filozof
Alma mater	Fakulta umění Pařížské univerzity
Významná díla	Svítání, Noc, Pátý syn, Všechny řeky jdou do moře, moře se však nenaplní, Šílená touha tančit, Soudci, Paměti, všechny řeky spějí do moře
Ocenění	Cena Médicis (1968) Bordinova cena (1972) Knižní cena Interu (1980) Velká literární cena města Paříže (1983) Nobelova cena za mír (1986) … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Marion Wiesel
Děti	Elisha Wiesel
Rodiče	Shlomo Wiesel[1] a Sarah Feig[1]
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v Sighetu ležícím v dnešním Rumunsku v ortodoxním a chasidském prostředí. Během druhé světové války se město Sighet stalo součástí Maďarska. Roku 1944 Německo okupovalo Maďarsko, čímž se Holocaust rozšířil i na tuto, před tím pro Židy relativně bezpečnou, zemi. V roce 1944 úřady deportovaly celou židovskou komunitu do koncentračního tábora Auschwitz II – Birkenau, který se nacházel na území Polska. Wiesel prošel také koncentračním táborem Buchenwald a z celé rodiny přežil jen on a dvě jeho sestry. Po válce odjel do Francie, kde studoval na Sorbonně a poté se živil jako novinář.

Posléze žil v USA a přednášel humanitní vědy na univerzitě v Bostonu. V roce 1987 založil, společně se svojí ženou Marion, Nadaci Elieho Wiesela pro humanitu (Elie Wiesel Foundation for Humanity). V roce 1996, společně s Václavem Havlem a Yoheiem Sasakawou, založil „brainstormingovou“ konferenci Forum 2000. Angažoval se v propagování odkazu holokaustu.

Dílo

V roce 1958 vydal svoji první knihu – Noc – novelu, která popisuje jeho zážitky a zkušenosti z koncentračních táborů. Celkově napsal přes čtyřicet románů, povídkových sbírek a esejů, z nichž se většina věnovala holocaustu.

Popularizátor termínu Holokaust

Jako novinář s instinktem po jasném pojmenování událostí byl první, kdo začal systém nacistické perzekuce a koncentračních táborů označovat anglickým termínem holokaust (naprosté zničení, úplná katastrofa, masakr).^[3][4]

Citáty

„

Jak se dá vysvětlit, že ani Hitler ani Himmler nebyli exkomunikováni z církve? Že Pius XII. nikdy nepovažoval za nutné, neřeknu-li nezbytné, odsoudit to, co se dělo v Osvětimi a v Treblince? Že velká část příslušníků SS byli věřící, kteří byli svým církvím věrní až do konce? Že někteří zabijáci chodili ke zpovědi, když právě nemasakrovali? A že ti všichni pocházeli z křesťanských rodin a měli křesťanské vzdělání? [5]

“

Ocenění

V roce 1986 mu byla udělena Nobelova cena míru za dlouholetou aktivitu v boji na obranu lidských práv a za uměleckou tvorbu. Kromě té získal za svoji práci řadu ocenění, např.:

• 1984 – Řád čestné legie (L’ordre national de la Légion d’honneur)
• 1992 – Prezidentská medaile svobody (Presidential Medal of Freedom)
• 1996 – byl zvolen do American Academy of Arts and Letters
• 2001 – byl jmenován čestným členem Rumunské akademie (Membru de Onoare al Academiei Române)
• 2002 – Národní řád rumunské hvězdy (Ordinul național Steaua României)
• 2006 – Řád britského impéria - Knights Commander of the Order of the British Empire (KBE)

Byl i držitelem maďarského státního vyznamenání, které se však v červnu 2012 rozhodl Maďarsku vrátit, protože se mu nelíbilo, že se členové maďarské vlády účastnili obnoveného pohřbu nacisty Jozsefa Nyira.^[6]