Emerich Maixner

Emerich Maixner, též Emerich Maixner z Roblínova (6. listopadu 1847 Nová Huť ^[1], Nižbor – 27. dubna 1920 Praha-Podolí^[2]), byl český lékař.

Prof. MUDr. Emerich Maixner
Emerich Maixner (1884)
Narození	6. listopadu 1847 Nová Huť Nižbor Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	27. dubna 1920 (ve věku 72 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	lékař a pedagog
Děti	Emerich Maixner (mladší) syn
Příbuzní	Bohumil Eiselt tchán Jakub Vojta Slukov otec snachy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Byl žákem a zetěm Bohumila Eiselta. Roku 1884 se stal profesorem vnitřního lékařství. Položil základy českého interního lékařství, především biochemie a hematologie.^[3] Zabýval se kardiologií a plicními chorobami. Založil klinickou laboratoř těchto oborů a v roce 1887 se zasloužil o vznik II. české kliniky v Praze. Byl přednostou univerzitní polikliniky v Praze (1884–1886), propedeutické kliniky na Lékařské fakultě v Praze (1886–1902) a I. interní kliniky (1902–1918). V letech 1878–1897 působil jako vrchní redaktor Ottova slovníku naučného.

Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.