Emil Colerus von Geldern

Emil Silvester Colerus von Geldern (31. prosince 1856 Lublaň – 30. ledna 1919 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Od roku 1877 sloužil v armádě jako důstojník pěchoty u různých jednotek, uplatnil se také jako vojenský pedagog a štábní důstojník. V roce 1914 se stal velitelem 3. armádního sboru a generálem pěchoty. Se svým sborem se na začátku první světové války zapojil do bojů na východní frontě, kde však nebyl příliš úspěšný, v roce 1915 byl odvolán a odeslán do penze.

Emil Colerus von Gelden
Generál pěchoty Emil Colerus (1914)
Velitel 3. armádního sboru
Ve funkci: 1914 – 1915
Předchůdce	Ernst von Leithner
Nástupce	Josef Krautwald von Annau
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1914), polní podmaršál (1910), generálmajor (1906)
Narození	31. prosince 1856 Lublaň
Úmrtí	30. ledna 1919 (ve věku 62 let)
Děti	Egmont Colerus von Geldern
Příbuzní	Monica Skidelsky-Colerus (vnučka)
Commons	Emil Colerus von Geldern
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Erb rodu Colerus von Geldern

Měl původ v nizozemské rodině usazené od poloviny 18. století v Rakousku, byl synem důstojníka Thaddäuse Coleruse povýšeného v roce 1878 do šlechtického stavu s predikátem von Geldern. Stejně jako jeho tři bratři se rozhodl pro vojenskou dráhu. Studoval nejprve v Sankt Pölten, poté na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Do služby nastoupil v roce 1877 jako poručík u 44. pěšího pluku v Mostaru, s nímž se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny (1878). Poté si ještě doplnil vzdělání na Vojenské akademii ve Vídni a od roku 1884 byl důstojníkem u generálního štábu. Krátce sloužil v Šoproni a také na ministerstvu války ve Vídni, uplatnil se též jako vojenský pedagog a jako odborný asistent působil na vídeňské Vojenské akademii. Mezitím postupoval v hodnostech (kapitán 1897, major 1894, podplukovník 1896). V roce 1897 se vrátil ke 44. pluku, kde začínal.

V letech 1900–1906 byl náčelníkem štábu VII. armádního sboru v Temešváru, mezitím dosáhl hodnosti plukovníka (1900).^[1] V roce 1906 krátce velel v Košicích a v hodnosti generálmajora se téhož roku stal velitelem pěší brigády ve Vídni. Od roku 1909 byl velitelem divize ve Štýrském Hradci a v roce 1910 byl povýšen na polního podmaršála.^[2]

V lednu 1914 byl jmenován vrchním velitelem 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci, v květnu téhož roku byl povýšen na generála pěchoty.^[3][4] Na začátku první světové války se 3. armádní sbor stal součástí vojsk pod velením generála Kövesse na východní frontě a zúčastnil se bojů o Halič.^[5] Mezitím se 3. sbor stal součástí 2. armády generála Boroeviće. Po pokusech o dobytí Přemyšlu a bojích v Karpatech ustoupil do defenzívy. Po neúspěšné karpatské ofenzívě na začátku roku 1915 byl Colerus odvolán z čela 3. armádního sboru a převeden do stavu disponobility, k datu 1. září 1915 byl penzionován.^[6]

V roce 1897 obdržel Vojenský záslužný kříž^[7] a v roce 1904 Řád železné koruny III. třídy. Za 35 let služby získal rytířský kříž Leopoldova řádu (1912). Na začátku první světové války se stal nositelem Řádu železné koruny s válečnou dekorací (1914).^[8] Mimo Rakousko-Uhersko získal komandérský kříž pruského Řádu červené orlice (1908). Již mimo aktivní službu byl v roce 1917 jmenován c. k. tajným radou.^[9]

Jeho starší bratr Egmont (1852–1910) byl podplukovníkem a nositelem Řádu železné koruny.^[10] Další bratr Wendelin (1861–1937) dosáhl za první světové války hodnosti generálmajora.^[11] Nejmladší z bratrů Oskar (1866–1909) byl v armádě kapitánem, sloužil v Praze, kde je také pohřben.^[12] V následující generaci z rodiny vynikl Egmont Colerus von Geldern (1888–1939), který se prosadil jako spisovatel a byl dlouholetým úředníkem rakouského statistického úřadu.