Emil Utitz

Emil Utitz (27. května 1883 Roztoky u Prahy – 2. listopadu 1956 Jena) byl filosof, estetik a psycholog, profesor několika univerzit i Univerzity Karlovy, který se zabýval hlavně estetikou, teorií umění a fenomenologií.

Emil Utitz
Narození	27. května 1883 Roztoky
Úmrtí	2. listopadu 1956 (ve věku 73 let) Jena
Povolání	knihovník, filozof, vysokoškolský učitel, spisovatel, kritik umění, estetik, učitel a historik umění
Alma mater	Univerzita Karlova Německá univerzita v Praze Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Narodil se v židovské rodině podnikatele G. Utitze, v letech 1902–1906 studoval v Mnichově, v Lipsku a v Praze práva, filosofii a psychologii. Byl spolužákem Franze Kafky.^[1] Promoval na Německé univerzitě v Praze^[2], roku 1911 se habilitoval na univerzitě v Rostocku, kde pak do roku 1924 přednášel estetiku a psychologii a v letech 1924–1933 byl profesorem filosofie na univerzitě v Halle. Po nacistickém převratu byl penzionován a odešel do Prahy, kde do obsazení roku 1939 přednášel filosofii a psychologii na Německé univerzitě. Patřil ke kroužku německy mluvících literátů kolem J. Urzidila a byl spoluzakladatelem Cercle philosophique de Prague. Stýkal se s německými emigranty (Thomas Mann, Oskar Kokoschka) a pražskými umělci (Emil Filla, Willy Nowak) Jeho českým protějškem byl Jan Blahoslav Kozák.^[3]

Dne 30. července 1942 byl Utitz deportován do Terezína, kde podobně jako Leo Baeck patřil mezi prominentní vězně, spravoval knihovnu a přednášel pro vězně na různá témata. Přežil koncentrační tábor, 1945 se vrátil do Prahy a přednášel s různými obtížemi na Karlově univerzitě. Byl vědeckým pracovníkem Filozofického ústavu ČSAV v Praze. Roku 1947 vydal knihu Psychologie života v Terezínském koncentračním táboře, kde mimo jiné popisuje pravidelné diskusní schůzky několika vědců v ghettu.^[4] Od roku 1956 působil jako profesor na univerzitě v Rostocku.

Citát

„	Pro kulturní život Terezína měla významnou funkci táborová samospráva. Existovala od vzniku tábora; byla připravována a zformována dokonce před odjezdem prvního transportu do Terezína v pražské Židovské náboženské obci, nikoliv nacistickými úřady...Vedle nich vznikl Freizeitgestaltung jako nástavbová organizace, která se měla zabývat využíváním volného času vězňů...Na vedoucích místech se vyskytovala známá jména české a německé kultury. Přednášky a mnohatisícovou knihovnu vedl významný německý estetik, universitní profesor působící po léta v Praze Emil Utitz.	“
— Eva Šormová[5]

Dílo (výběr)

(německy)

• Grundzüge der aestetischen Farbenlehre, Stuttgart 1908
• Die Funktionsfreuden im aestetischen Verhalten, Halle 1911
• Grundlegung der allgemeinen Kunstwissenschaft 1-2, Stuttgart 1914-1920 (Základy obecné vědy o umění)
• Die Kultur der Gegenwart in den Grundzügen, Stuttgart 1921
• Aesthetik, Berlin 1923
• Charakterologie, Charlottenburg 1925
• Antropologie filosofie kultury (1931)
• Dějiny estetiky (1932)
• Člověk a kultura (1933)
• Kultura a řeč (1936)

(česky)

• Psychologie života v Terezínském koncentračním táboře (1947)
• Německo mezi včerejškem a zítřkem (1948)
• Klasický žurnalista E. E. Kisch, Praha (1958), něm. Berlin 1956