Energiewende

Energiewende (v překladu energetický přechod) je označení pro kompletní energetickou přeměnu německé energetiky, jež by měla zajistit ekologicky šetrné, cenově dostupné a bezpečné dodávky energie s minimem skleníkových plynů. Hlavním pilířem energetické transformace je přechod k obnovitelným zdrojům energie a dosáhnutí hospodárnějšího nakládání s energiemi. Klíčovou částí programu je také snižování emisí skleníkových plynů, do roku 2050 až o 95 %.

Německá vláda se na obsahu ambiciózního plánu shodla už v roce 2010, ale po havárii v japonské jaderné elektrárně Fukušima byl o rok později dokument ještě dodatečně přepracován. Do plánu energetické proměny byl přidán cíl o vyřazení jaderné energie. Německo by se mělo jádra zcela vzdát do roku 2022.^[1] Provozovatelé dostanou odškodnění.^[2]

Cíle Energiewende

Cíl	2020	2030	2040	2050
Emise skleníkových plynů (ve srovnání s rokem 1990)	−40%	−55%	−70%	−80 až −95%
Podíl OZE na celkové hrubé spotřebě energie	18%	30%	45%	60%
Podíl OZE na hrubé spotřebě elektřiny	35%	50%	65%	80%
Konec jaderných elektráren	v roce 2022
Konec uhelných elektráren		v roce 2038

Dále:

• Snížení spotřeby primární energie do roku 2020 o 20 procent a do roku 2050 o 50 procent.
• Zvýšení energetické produktivity na 2,1 procent ročně, co se týče spotřeby energie.
• Snížení spotřeby elektřiny do roku 2020 o 10 procent a do roku 2050 o 25 procent (ve srovnání s rokem 2008).
• Snížení spotřeby energie v budovách do roku 2020 o 20 procent a snížení spotřeby primárních energetických zdrojů o 80 procent do roku 2050. Rychlost renovace budov by se měla zdvojnásobit z jednoho na dvě procenta. ^[3]

Kritika

James Broughel za hlavní úskalí transformace považuje potřebu vyvinout a zabudovat nové rozvodné sítě a stanovit nové technologie skladování energie. Většina průmyslových celků se stejně jako fosilní a jaderné elektrárny nachází na jihu Německa. Tedy z jihu byla a je rozváděna elektrická energie do zbytku země. Hlavní zdroj větrné energie se ale nachází na severu (pobřeží Baltského a Severního moře). Přenosová síť však nemá dostatečnou kapacitu na přenos elektrické energie vyrobené z větrných zdrojů.^[4] V Německu je odpor regionálních skupin, které se výstavbám energetické infrastruktury brání. To je jeden z důvodů, proč v současnosti není přenosová soustava rozvíjena v takové míře, jak je plánováno.^[3]

Kritizováno bývá i rozhodnutí z března 2011 uzavřít veškeré reaktory provozované před rokem 1980 (nejprve dočasně a poté definitivně).^[5] To způsobilo okamžitý výpadek 6,4 procenta objemu výrobní kapacity země. ^[6] Tento výpadek byl nahrazen uhelnými elektrárnami, které na rozdíl od jaderných elektráren produkují významné emise CO₂.