Enfluran

Enfluran (systematický název (RS)-2-chlor-1,1,2-trifluorethyl(difluormethyl)ether) je halogenovaný ether běžně používaný v 70. a 80. letech 20. století jako celkové inhalační anestetikum. Objevil ho Ross Terrell v roce 1963, poprvé byl klinicky použit byl v roce 1966.

enfluran
Kódy
Číslo CAS	13838-16-9
ChEMBL ID	CHEMBL1257
ChemSpider ID	3113
PubChem	3226
Chemie
Sumární vzorec	C₃H₂ClF₅O
SMILES	C(C(OC(F)F)(F)F)(F)Cl
InChI	InChI=1S/C3H2ClF5O/c4-1(5)3(8,9)10-2(6)7/h1-2H
Molární hmotnost	183,971 Da
Teplota varu	134 °F
Hustota	1,52 g/cm³
Farmakologie
Indikace	status asthmaticus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Enfluran je strukturní izomer isofluranu. Při pokojové teplotě je kapalný a snadno se vypařuje.

Fyzikální vlastnosti

Vlastnost	Hodnota
Teplota varu při 1 atm	56,5 °C
MAC	1,68
Tlak par při 20 °C	22,9 kPa (172 mm Hg)
Rozdělovací koeficient krev/plyn	1,9
Rozdělovací koeficient olej/plyn	98

Vedlejší účinky

Klinicky způsobuje enfluran útlum srdeční kontraktility závislý na dávce, čímž současně klesá také spotřeba kyslíku srdečním svalem. Zhruba 2 - 5 % vdechnuté dávky se oxidují v játrech, vznikají při tom fluoridové ionty a kyselina difluormethoxy-difluoroctová. Tento metabolismus je výrazně větší než u strukturního izomeru isofluranu.

Enfluran také snižuje práh pro vznik křečí a proto by se neměl používat zejména u osob s epilepsií. Může také způsobovat maligní hypertermii. U těhotných žen uvolňuje dělohu.

Enfluran a methoxyfluran mají nefrotoxické účinky a mohou způsobit akutní selhání ledvin, obvykle prostřednictvím nefrotoxického metabolitu.^[1]