Engelbert Seibertz

Engelbert Seibertz (20. dubna 1813 Brilon (Sársko) – 2. října 1905 Arnsberg (Severní Porýní-Vestfálsko)) byl německý malíř, působící též v Praze, kde se stýkal např. s Josefem Mánesem.

Engelbert Seibertz
Engelbert Seibertz, autoportrét (1832)
Narození	20. dubna 1813 Brilon (Sársko)
Úmrtí	2. října 1905 (ve věku 92 let) Arnsberg (Severní Porýní-Vestfálsko)
Povolání	malíř
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Hrob rodiny Seibertzových v Arnsbergu

Engelbert Seibertz byl nejstarší syn Johanna Suiberta Seibertze (1788–1871), doyena vestfálské historie. Jeho synovcem byl stejnojmenný berlínský kostelní architekt Engelbert Seibertz jun.

V sedmnácti letech odešel do Düsseldorfu na místní uměleckou akademii. V roce 1832 se přestěhoval do Mnichova, kde studoval na Královské umělecké akademii.

V letech 1835 až 1841 se Seibertz vrátil do Brilonu, kde tvořil skici a ilustrace pro Goethova Fausta. V letech 1841 až 1848 působil v Praze.

Od roku 1850 do roku 1870 žil opět v Mnichově. Vytvořil na 300 děl pro bavorského krále Maxmiliána II., včetně dvou monumentálních fresek v Maximilianeu, z nichž jedna se tam dochovala. Pro glasgowskou katedrálu navrhl Seibertz vitráže (které byly odstraněny během druhé světové války a nebyly restaurovány). V roce 1870 se malíř vrátil do Arnsbergu.

Seiberts se dožil 92 let a byl proto ve své době označován za „nejstaršího německého malíře“.^[1] Je pohřben na hřbitově Eichholz v Arnsbergu.

Pobyt v Praze

V Praze byl policejně hlášen na Malé Straně, v č. p. 282 (roh Mostecké a Lázeňské ulice). Žil zde sám, rodinu neměl.^[2]

Dílo

Uvedení Alexandra von Humboldt mezi rytíře Maximilianova řádu (Mnichov, Maximilianeum)

Za života Engelberta Seibertze byly za jeho nejvýznamnější dílo považovány nástěnné malby Shromáždění významných diplomatů v době vídeňského kongresu a Uvedení Alexandra von Humboldt mezi rytíře Maximilianova řádu v mnichovském paláci Maximiliania.^[3]

Byl znám jako portrétista a autor historických maleb, v době pobytu v Praze též jako karikaturista.

Galerie

• 
  Dvě nymfy (1849)
• 
  Rybářka od Chiemského jezera (asi 1850)
• 
  Friedrich Wilhelm Brökelmann s rodinou (1850)
• 
  Emma Viebahnová (Landfort (Nizozemsko), 1870)
• 
  Albert Luyken starší (Landfort, 1870
• 
  Albertina und Helena Luykenová (Landfort, 1870)
• 
  Carl und Emma Luykenovi (Landfort, 1870)
• 
  Albert Luyken jr. (Landfort, 1870)
• 
  Ilustrace ke Goetheově Faustovi (rytina dle E. Seibertze, 1854)

Zajímavost – karikatura Josefa Mánesa

Engelbert Seibertz: Karikatura Josefa Mánesa

V letech 1842-43 docházel Engelbert Seibertz na setkání umělců na nedělních večerech pořádaných hrabětem Thunem. Karikatury, které zde vytvořil, vyšly knižně v roce 1928 v pražském nakladatelství Láďa Ehrlich a Ota Lebenhart.^[4]

František Kožík zachytil v životopisném románu Josef Mánes fiktivní setkání Engelberta Seibertze a Josefa Mánese na večeru umělců u hraběte Thuna, kde vznikla i Mánesova karikatura. Seibertz zde měl dle Kožíka vyslovit názor, že Mánes je velmi podobný Ferenci Lisztovi.^[5]