Ervín Hoida

Ervín Hoida (30. listopadu 1918 – 14. února 2024) byl poslední přeživší československý veterán z bitvy o Francii. ^[1]

mjr. v.v. Ervín Hoida
Narození	30. listopadu 1918 Moravská Ostrava, Československo Československo
Úmrtí	14. února 2024 (ve věku 105 let) Wirral, Spojené království Spojené království
Místo pohřbení	Poslední rozloučení za účasti armády a velvyslankyně ve Velké Británii proběhl na hřbitově v britském Landicanu. (15.3.2024)
Občanství	Československé / Britské (od 1948)
Povolání	voják
Ocenění	Československý válečný kříž 1939 Pamětní medaile Československé armády v zahraničí 2021 - Pamětní medaile 100 let ČsOL 2023 - Kříž obrany státu 2023 - Pamětní medaile k 75. výročí konce druhé světové války.
Nábož. vyznání	židovský původ
Choť	Isabela Lucasová (1. manželka) - svatba 1943 / Lena Binksová (2.manželka) - svatba 2005
Děti	2 / Petr (syn) Alan (syn)
Rodiče	Ferdinand Hoida - podnikatel / Františka Hoidová (rozená Enochová) - žena v domácnosti
Příbuzní	2 bratři Walter Hoida (bratr) * 6. června 1914 Ing. Bruno Hoida (bratr) * 17. března 1917 + 1994 Paříž
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Ervín Hoida během II. světové války jako voják ve Francii

Život

Ervín Hoida se narodil krátce po konci první světové války v Ostravě do židovské rodiny 30. listopadu 1918. Ervínův otec Ferdinand si byl vědom nacistické hrozby a pokusil se dostat rodinu do Dominikánské republiky. Kvůli německému vpádu do českých zemí se ale povedla získat jen měsíční víza k pobytu v Itálii. Dvacetiletý Ervín Hoida se tedy se svými dvěma staršími bratry Waltrem a Brunem a jejich manželkami vydal přes Rakousko do Itálie, odkud se jim ilegálně podařilo dostat se do Francie. Ervín jako jeden z prvních dobrovolníků vstoupil v listopadu 1939 do československé armády. Po porážce Francie se shledal se svými bratry v jihofrancouzském městě Sète, kde se jejich cesty rozdělily. Zatímco Walter válku přečkal se ženou na farmě a v nedalekém klášteře v jedné vesnici na jihu Francie, Bruna, který se snažil dostat za manželkou k francouzsko-španělským hranicím, zatklo gestapo a poslalo coby československého uprchlíka na nucené práce. Ervín se na egyptské uhelné lodi dostal do Anglie, kde sloužil ve stejné jednotce jako Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří v roce 1942 provedli úspěšný atentát na Reinharda Heydricha. V Anglii se rovněž seznámil se svou budoucí manželkou Isabel. Od října 1944 do května 1945 se zúčastnil obléhání přístavu Dunkerque. Po válce žil s manželkou v Československu. Ta se ale brzy kvůli neznalosti češtiny vrátila do Spojeného království. Ervín Hoida dostal povolení ji navštívit a v červnu 1948 získal britské občanství. Kdyby dle jeho slov nebylo komunistického režimu, zůstal by v Československu. Ervín Hoida zemřel 14. února 2024 ve věku 105 let jako jeden z posledních pěti československých účastníků západní fronty během druhé světové války.^[2][3][4]

Seznam vyznamenání

Momentka z posledního rozloučení s majorem Ervínem Hoidou ve Velké Británii (2024)

Československý válečný kříž 1939

Československý válečný kříž 1939

Pamětní medaile československé armády v zahraničí

Pamětní medaile československé armády v zahraničí

Hvězda 1939–1945 (britské vyznamenání)

Hvězda 1939–1945 (1939–1945 Star)

Československá medaile za zásluhy (poválečné vyznamenání)

Britská medaile Za obranu (Defence medal)

Válečná medaile 1939–1945 (britské vyznamenání)

Válečná medaile 1939–1945 (War medal 1939–1945)

Hvězda za Francii a Německo (britské vyznamenání)

Britská medaile Za obranu

Československá medaile za zásluhy

90. léta - Od prezidenta Václava Havla povýšen na hodnost majora.

2021 - Pamětní medaile 100 let ČsOL

2023 - Při příležitosti 30. výročí vzniku Armády ČR - Kříž obrany státu.

2023 - Pamětní medaile k 75. výročí konce druhé světové války. (předala velvyslankyně Marie Chatardová ve Velké Británii).

^[5]