Ewa Demarczyková

Ewa Maria Demarczyková^[1] (16. ledna 1941,^[2] Krakov – 14. srpna 2020 Krakov^[3][4]) byla polská zpěvačka, významná představitelka šansonu a zpívané poezie.

Ewa Demarczyková
Rodné jméno	Ewa Maria Demarczyk
Narození	16. ledna 1941 Krakov
Úmrtí	14. srpna 2020 (ve věku 79 let) Krakov
Místo pohřbení	Rakowický hřbitov
Alma mater	Akademie divadelních umění Stanisława Wyspiańského v Krakově (do 1966)
Povolání	herečka, zpěvačka, nahrávající umělkyně a písničkářka
Partner(ka)	Paweł Rynkiewicz
Ocenění	Zlatý záslužný kříž (1971) důstojník Řádu čestné legie (1977) Cena města Krakova (1978) rytíř Řádu znovuzrozeného Polska (1979) Odznak čestného titulu zasloužilého národní kultury (1987) Řád znovuzrozeného Polska (2000) zlatá medaile Gloria Artis za přínos kultuře (2005) … více na Wikidatech
Webová stránka	www.demarczyk.pl
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Počátkem šedesátých let vystupovala jako studentka herectví v populárních krakovských klubech Cyrulik a Piwnica pod Baranami. Spolupracovala se skladatelem Zygmuntem Koniecznym, který napsal hudbu k jejím největším hitům Karuzela z madonnami (českou verzi nazpívala Hana Hegerová jako Madony na kolotoči) a Czarne anioły. V roce 1963 získala první cenu na hudebním festivalu v Opolí a na mezinárodním Sopotském festivalu o rok později byla druhá v kategorii zpěvaček. Úspěšně vystupovala také mimo Polsko (např. Carnegie Hall, pařížská Olympia).

Její nahrávky použil Jerzy Skolimowski ve svém filmu Bariéra (1966). Vydala tři dlouhohrající desky: Ewa Demarczyk śpiewa piosenki Zygmunta Koniecznego (1967), Ewa Demarczyk (1974) a Live (1982). Ve svém repertoáru má zhudebněné texty polských (Julian Tuwim, Miron Bialoszewski) i světových básníků (Osip Mandelštam).

V roce 1977 obdržela Řád čestné legie a v roce 1979 Řád Polonia Restituta. V letech 1986—2000 provozovala vlastní hudební divadlo Teatr Ewy Demarczyk.