Extended play

EP (z angl. Extended play, doslova „prodloužené hraní“) je označení hudební nahrávky, která je delší než nahrávka na SP (na singlu) a zároveň kratší než nahrávka na LP (na elpíčku). Tento typ formátu obvykle obsahuje kolem tří až šesti písní a délka nahrávky nepřesahuje 30 minut.^[1][2][3] Nejčastější^[zdroj⁠?!] velikost vinylových desek EP byla 10 palců (25 cm), ale v 70. a 80. letech 20. století se vyráběly i EP o průměru 7" (17,5 cm) a 12" (30 cm). Vinylové EP se lišilo také rychlostí přehrávaní^[2] (45 ot/min, 33 ot/min).

EP „I Fall to Pieces“ od Michaela Nesmithe na sedmipalcové vinylové desce

Nahrávky ve formátu EP byly oblíbené mezi punkovými kapelami a nezávislými interprety.^[3] Oproti LP jsou náklady na EP nižší, což vyhovuje především začínajícím autorům a interpretům. Dodnes se EP užívá k propagování nebo k experimentování.^[4][3] Napomáhá mj. udržet si fanoušky, pokud mezi vydáními jednotlivých LP jsou příliš dlouhé odmlky.

Zkratkou EP bývají označovány i CD s krátkými hracími časy (klasické CD je schopné nést až 80 minut hudebního materiálu) nebo digitální kopie.^[2]