Třída F-22P Zulfiquar

Třída F-22P či třída Zulfiquar je třída víceúčelových fregat Pákistánského námořnictva. Jejich hlavním posláním je ničení hladinových lodí a ponorek, dále též hlídkování, ochrana výlučného námořního ekonomického pásma a boj s piráty. Jedná se o plavidla vyvinutá na základě čínských fregat typu 053H3 a typu 054. Jako první pákistánské válečné lodě byly jejich trupy tvarovány s ohledem na snížení jejich radarového odrazu (stealth).^[1] Všechny čtyři jednotky této třídy jsou v aktivní službě.

Třída F-22P Zulfiquar
Zulfiquar
Obecné informace
Uživatel	Pákistánské námořnictvo
Typ	fregata
Lodě	4
Osud	aktivní (2013)
Předchůdce	Alamgir (260)
Nástupce	třída Tughril
Technické údaje
Výtlak	2500 t (standardní) 3144 t (plný)
Délka	118 m
Šířka	13,2 m
Ponor	5,1 m
Pohon	CODAD
Rychlost	29 uzlů
Dosah	4000 nám. mil při 16 uzlech
Posádka	188
Výzbroj	1× 76mm kanón 8× FM-90N (1×8) 8× C-802 (2×4) 2× 30mm kanón typu 730B 6× 324mm torpédomet ET-52C (2×3) 2× 240mm vrhač hlubinný pum RDC-32
Letadla	1 vrtulník
Sonar	SJD-5

Pozadí vzniku

Hlavní nástavba fregaty Zulfiquar; vlevo jsou protiletadlové střely FN-90N a vpravo protilodní střely C-802.

Osm protiletadlových střel FN-90N

Pákistánské námořnictvo se dlouhodobě potýká s nedostatkem financí a možností získat ze zahraničí relativně moderní válečné lodě. Na konci 80. let námořnictvo chtělo nahradit své postarší torpédoborce americké třídy Gearing pomocí starších amerických fregat tříd Brooke a Garcia. Jelikož však Pákistán nechtěl omezit svůj jaderný program, nebyl mu pětiletý leasing prodloužen a musel plavidla vrátit USA.^[2] Zastoupily je fregaty britského typu 21 Amazon, ovšem možnosti získání novějších plavidel komplikovalo embargo, uvalené na zemi po jaderných zkouškách provedených roku 1998 a nedostatek financí, omezující počet potenciálních dodavatelů. V této situaci země využila možnosti získat nové a relativně laciné fregaty z Čínské lidové republiky, která vyvinula několik nových modelů a rovněž získala cenné technologické zkušenosti při dodávce fregat třídy Naresuan Thajskému královskému námořnictvu.^[3]

Od roku 1995 tak Pákistán jednal s ČLR o možnosti dodávek válečných lodí, přičemž v roce 2000 byla podepsána objednávka čtyř nových fregat exportního typu F-22P vyvinutého společností China State Shipbuilgng Corporation (CSSC), z nichž tři měly být postaveny přímo v Pákistánu. Realizaci programu zabránil nedostatek financí, ovšem v roce 2005 byla díky čínské půjčce podepsána smlouva nová. Počet objednaných plavidel zůstal stejný, změnil se však poměr lodí postavených v Číně a v Pákistánu (nyní 3:1). První tři jednotky postavila čínská loděnice Hudong Zhonghua v Šanghaji (součást koncernu CSSC), zatímco poslední jednotku postavila pákistánská loděnice Karachi Shipyard and Engineering Works (KSEW) v Karáčí.^[3] První tři jednotky již vstoupily do aktivní služby – Zulfiquar (251) a Shamsheer (252) v roce 2009 a Saif (253) v roce 2010. Čtvrtá fregata Aslat (254) do služby vstoupila v dubnu 2013.

Trupové číslo	Jméno	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby
251	Zulfiquar	12. října 2006	7. dubna 2008	30. července 2009
252	Shamsheer	13. července 2007	31. října 2008	19. prosince 2009
253	Saif	4. listopadu 2008	25. května 2009	15. září 2010
254	Aslat	10. prosince 2009	16. červen 2011	18. dubna 2013[4]

Konstrukce

Protilodní střely C-802

324mm protiponorkový torpédomet ET-52C

Trup, stožár a nástavby fregat jsou tvarovány v souladu s principy stealth, což má zmenšit jejich radarový odraz. Oproti nejmodernějším západním typům však není omezení různých výčnělků zdaleka tak důsledné. Dobré nautické vlastnosti fregat zajišťují dva boční stabilizační kýly a dva páry aktivních ploutvových stabilizátorů.^[1]

V dělové věži na přídi se nachází jeden 76mm kanón, který je čínskou verzí ruského systému AK-176M. Kanón má kadenci 120–130 výstřelů za minutu a dostřel 16 km. Za ním se nachází osminásobné vypouštěcí zařízení protiletadlových řízených střel FM-90N s dosahem 15 km (varianta francouzských střel Crotale). Ve středu lodi jsou dva čtyřnásobné kontejnery obsahující čínské protilodní střely C-802 s dosahem 120 km. Blízkou obranu zajišťují dva 30mm obranné systémy typu 730B, umístěné na střeše hangáru. Protiponorkovou výzbroj tvoří dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety ET-52C a dva 240mm raketové vrhače hlubinných pum RDC-32 (protiponorkové schopnosti plavidel však dosti snižuje zastaralý trupový sonar SJD-5).^[5] Ze zádi lodí operuje jeden protiponorkový vrtulník Harbin Z-9EC. Ten může být uložen v palubním hangáru.

Pohonný systém fregat je, pro čínské fregaty obvyklé, koncepce CODAD. Pro ekonomickou plavbu slouží dva diesely MTU 12V 1163 TB83, přičemž v bojové situaci je doplňují dva diesely SEMT-Pielstick 18E 390VA. Diesely roztáčejí dva lodní šrouby se stavitelnými lopatkami. Nejvyšší rychlost je 29 uzlů a dosah 4000 námořních mil při rychlosti 16 uzlů.^[6]

Operační služby

Fregaty třídy Zulfiquar se účastní mezinárodních cvičení a v roce 2011 došlo poprvé k jejich nasazení proti somálským pirátům.^[6]