Felix Weingartner

Felix von Weingartner (2. červen 1863, Zadar – 7. květen 1942, Winterthur) byl rakouský hudební skladatel, dirigent a hudební publicista narozený na území dnešního Chorvatska. V letech 1908–1911 byl ředitelem dvorní opery ve Vídni, když tuto pozici převzal po Gustavu Mahlerovi. Jako dirigent vynikl zvláště v interpretaci Beethovenových symfonií. Sám psal opery, operní libreta, symfonie i vokální hudbu. Podílel se na redakci souborného vydání děl Hectora Berlioze a Josepha Haydna.^[3]

Felix Weingartner
Narození	2. června 1863 Zadar
Úmrtí	7. května 1942 (ve věku 78 let) Winterthur
Alma mater	Vysoká škola hudební a divadelní v Lipsku
Povolání	dirigent, skladatel klasické hudby, klavírista, muzikolog, spisovatel a hudební skladatel
Zaměstnavatelé	Univerzita hudebních a dramatických umění ve Vídni
Ocenění	Zlatá medaile Královské filharmonické společnosti (1937)
Choť	Feodora von Dreifus (1903–1911)[1] Lucille Marcel (1912–1921)[2][1] Betty Callish (1922–1931)[1] Carmen Studer (1931–1942)[1]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Felix Weingartner

Diskografie

Opery

• Sakuntala, Op. 9
• Malawika, Op. 10
• Genesius, Op. 14
• Orestes, Op. 30
  • Agamemnon, Op. 30/1
  • Das Totenopfer (Oběť za zemřelé), Op. 30/2
  • Die Erinyen, Op. 30/3
• Kain und Abel, Op. 54
• Dame Kobold, Op. 57
• Die Dorfschule (Vesnická škola), Op. 64
• Meister Andrea, Op. 66
• Der Apostat (Odpadlík), Op. 72

Symfonie

• 1, Op. 23 (1899)
• 2, Op. 29 (1901)
• 3, Op. 49 (1910)
• 4, Op. 61 (1917)
• 5, Op. 71 (1926)
• 6, "La Tragica", Op. 74 (1929)
• 7, "Choral" Op. 87 (1935-7)