Ferdinand Jan Kinský

Ferdinand Jan Nepomuk Josef kníže Kinský z Vchynic a Tetova (německy Ferdinand Johann Nepomuk Joseph Fürst Kinsky von Wchinitz und Tettau; 4. prosince 1781 Vídeň – 3. listopadu 1812 Veltrusy) byl český šlechtic a císařský důstojník.

Ferdinand Jan Kinský
5. kníže Kinský z Vchynic a Tetova
Ve funkci: 11. srpna 1798 – 3. listopadu 1812
Předchůdce	Josef Arnošt Kinský
Nástupce	Rudolf Kinský
Narození	4. prosince 1781 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	3. listopadu 1812 (ve věku 30 let) Veltrusy Rakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení	hrobka Kinských v Budenicích
Choť	(1801) Maria Charlotte z Kerpenu (1782–1841)
Rodiče	Josef Arnošt Kinský z Vchynic a Tetova (1751–1798) a Marie Rosa z Harrachu (1758–1814)
Děti	1. Rudolf (1802–1836) 2. Heřman (1803–1806) 3. Josef Ervín (1806–1862)
Příbuzní	Ferdinand Bonaventura Kinský, Rudolfina Kinská z Vchynic a Tetova[1] a Marie Karolína Kinská z Vchynic a Tetova (vnoučata)
Profese	důstojník
Ocenění	rytíř Vojenského řádu Marie Terezie
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Byl synem knížete Josefa Arnošta (1751–1798) a jeho ženy Marie Rosálie hraběnky Harrachové (1758–1814). Když ve svých 17 letech ztratil otce, stal se knížetem a majorátním pánem.

Vpád Francouzů v roce 1809 jej vedl ke vstupu do Landsturmu (zeměbrany) v hodnosti hejtmana (kapitán pěchoty). Jím vedený batalion dostal jméno „Legie arcivévody Karla“ a byl přidělen k jednotkám operujícím v Bavorsku.

Pohřební kaple sv. Kříže ve Veltrusích, zbudovaná na místě, kde se kníže zabil

Vyznamenal se v bitvách u Řezna, Aspern, kdy jej arcivévoda Karel na bojišti u Aspern vyznamenal vojenským řádem Marie Terezie, a v bitvě u Wagramu. Pak následovalo povýšení do hodnosti podplukovníka. V roce 1811 nastoupil ke Schwarzenberským Hulánům a byl povýšen do hodnosti plukovníka.

Kníže Ferdinand byl spolu s Josefem Františkem Maxmiliánem z Lobkovic a arcivévodou Rudolfem velkým mecenášem Ludwiga van Beethovena, kterému v roce 1809 přiznali doživotní rentu.

Kníže Ferdinand Jan zemřel v roce 1812 ve věku pouhých 30 let, když při obhlídce statků utrpěl smrtelná zranění po pádu z koně.

Rodina

Z manželství, které uzavřel v Praze 8. června 1801 s baronkou Marií Karolínou von Kerpen (4. 3. 1782 Koblenz – 11. 2. 1841 Vídeň), vzešli tři synové. Druhý syn zemřel v dětství.

• 1. Rudolf (30. 3. 1802 Praha – 27. 1. 1836 Linec), manž. 1825 Vilemína Alžběta z Colloredo-Mannsfeldu (20. 7. 1804 Vídeň – 3. 12. 1871 Heřmanův Městec)^[2]

• 2. Heřman (21. 11. 1803 Praha – 25. 10. 1806 Vídeň)^[3]
• 3. Josef Ervín (25. 10. 1806 Vídeň – 17. 7. 1862 Kostelec nad Orlicí), manž. 1828 Marie Henrietta Černínová (12. 8. 1806 Praha – 20. 12. 1872 Kostelec nad Orlicí)^[2]

Jeho švagry byli nejvyšší purkrabí František Antonín Kolovrat a kníže Anton Isidor z Lobkowicz.