Ferdinand Jan z Morzinu

Ferdinand Jan hrabě z Morzinu (německy Ferdinand Johann Graf von Morzin, 1756, Ptenín – 27. února 1805, Praha) byl český šlechtic ze starého, původně severoitalského, hraběcího rodu Morzinů. Působil jako velící důstojník císařské armády, vojenskou kariéru ukončil v hodnosti polního podmaršálka.

Ferdinand Jan z Morzinu
Rodový erb Morzinů
C. k. komoří
Vojenská služba
Služba	Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Doba služby	1760–?
Hodnost	major (1788), podplukovník (1789), plukovník (1793), generálmajor (1796), polní podmaršálek (1799), divizní generál
Bitvy/války	Rakousko-turecká válka (1787–1791), bitva u Neerwindenu, Bitva u Cateau a bitva u Erquiline
Narození	1756 Ptenín Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	27. února 1805 (ve věku 48–49 let) Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Choť	(1798) Luisa Hrzánová z Harasova († 1847)
Rodiče	Karel Josef František z Morzinu
Děti	1. Eleonora (1800–1882) 2. Amálie (* 1803)
Profese	důstojník
Ocenění	rytíř Vojenského řádu Marie Terezie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a kariéra

Zámek Ptenín

Hrabě Ferdinand Jan se narodil ve Pteníně v Čechách jako syn hraběte Karla Josefa Františka z Morzinu (1717–1783) z jeho manželství s Vilemínou svobodnou paní Rajskou z Dubnice. Měl bratry Rudolfa, Petra Prokopa a Vincence. Nejmladší ze sourozenců byla sestra Terezie (1774–1859), provdaná za knížete Karla Khevenhüller-Metsche.

Do armády vstoupil již ve věku 14 let a ve 20 letech se stal hejtmanem 34. dělostřeleckého pluku knížete Adama Batthyányho. V roce 1788 byl povýšen na majora. Ve válce proti Turkům, při dobytí Šabace a Bělehradu se vyznamenal svou nebývalou smělostí a statečností natolik, že byl povýšen do hodnosti podplukovníka (1789) a byl mu přidělen prapor granátníků. Tento oddíl složený z divizí pluku Jelačić, Alvinczy a De Vins vedl Morzin v roce 1790 do Nizozemska, kde následujícího roku s jedním dělostřeleckým praporem provedl trestnou výpravu v lutyšském biskupství. 23. května 1792 se opět vyznamenal v bojích u Florenne a poté opět prokázal své schopnosti v bitvách u Neerwindenu (18. března 1793), u Cateau (26. dubna) a u Erquiline (24. května). Téhož roku byl povýšen na plukovníka a v roce 1795 se ještě zúčastnil tažení v Německu. Za své zásluhy v bojích byl 11. května 1796 odměněn rytířským křížem Vojenského řádu Marie Terezie. V roce 1796 byl povýšen na generálmajora a v roce 1799 na polního podmaršálka. Po Lunevilleském míru přišel do Prahy jako divizní generál. Z čestných hodností dosáhl titulu c. k. komořího.

Ferdinand Jan hrabě z Morzinu zemřel v Praze 27. února 1805 ve věku 49 let.

V roce 1798 se oženil s hraběnkou Luisou Hrzánovou z Harasova († 1847), s níž měl dvě dcery. Mladší Amálie (* 1803) zemřela svobodná, starší Eleonora (1800–1882), dáma Řádu hvězdového kříže, byla manželkou hraběte Theobalda Kurtzrock-Wellingsbüttela (1785–1856), který byl c. k. komořím a konzulem v Lübecku.