Ferdinand Schiller (filozof)

F. C. S. (Ferdinand Canning Scott) Schiller (* 16. srpna 1864, Altona, Dánsko – 9. srpna 1937, Los Angeles, Kalifornia, USA) byl anglo-americký filozof, hlavní představitel pragmatismu v Anglii.^[1][2][3][4]

Ferdinand Schiller (filozof)

Narození	16. srpna 1864 Ottensen
Úmrtí	6. srpna 1937 (ve věku 72 let) Los Angeles
Alma mater	Oxfordská univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box: zobrazit diskuse

Život

Schiller strávil mnoho let v USA, kde přednášel, vydával své práce a zemřel v roce 1937.^[1]

Názory

Ferdinand Schiller došel k pragmatismu až po jistém vývoje. Ve své první knize Hádanky sfingy (anglicky Riddles of the Sphinx) zastává ještě stanovisko objektivního idealismu, v němž se proplétají novohegelovské myšlenky, Spencerův evolucionismus a nietzschovství. Na konci 19. století se přiblížil k pragmatismu Jamesovu.^[5] Schiller, stejně jako John Dewey, tvrdil, že celý lidský život se skládá z řady situací. Člověk, který se octne v té či oné životní situaci, snaží se najít z ní co nejpříznivější východisko; vytyčuje si jakýsi určitý, ale vždy ojedinělý cíl a snaží se uskutečnit jej těmi prostředky a „nástroji“ („instrumenty“), které mohou být v daný okamžik nejvhodnější.^[6] Podobně jako Dewey, Schiller tvrdí, že člověk začíná myslit teprve tehdy, když se dostává do obtížné situace, když jeho zvyky nemohou řídit dále jeho činy. Tady nastává v jeho činnosti přestávka, musí se zastavit, promyslit situaci, učinit rozhodnutí a jednat dále.^[7]

Nutným předpokladem každého aktu myšlení je, aby se „situace“ zdála problematickou [...], myslíme jen tehdy, jsme-li v nesnázích a nemůžeme-li přijít na nic lepšího.

F. C. S. Schiller, Logic for Use, New York 1930, str. 87

V Anglii zůstal Ferdinand Schiller téměř po čtyřicet let hlavním a téměř jediným obhájcem pragmatismu v jeho voluntaristické podobě, kterou nazval humanismem.^[2][8] Svým ideově teoretickým obsahem se Schillerův „humanismus“ ničím neliší od Jamesova a Deweyova pragmatismu.^[1] Zabýval se také eugenikou a předkládal svůj program na „ozdravění lidstva“.^[9]

Dílo

• Riddles of the Sphinx (1891), 1910 prepracované vydanie
• Axioms as Postulates (1902), zverejnené v zbierke: Personal Idealism
• Humanism (1903), 2. vydanie 1912
• Studies in Humanism (1907)
• Plato or Protagoras? (1908)
• Formal Logic (1912)
• Problems of Belief (1924, 2. vydanie)
• Logic for Use (1929)
• Our Human Truths (1939), posmrtne