Filip Švábský

Filip Švábský, či jen Filip Šváb (německy Philipp von Schwaben, srpen 1177 – 21. června 1208, Bamberg) byl od roku 1198 do své násilné smrti římský král.

Filip Švábský
římskoněmecký král, toskánský markrabě a švábský vévoda
Korunovace	1198
Narození	srpen 1177 Pavia
Úmrtí	21. června 1208 (ve věku 30 let) Bamberk
Pohřben	Katedrála v Bamberku Katedrála ve Špýru
Manželka	Irena Angelovna
Potomci	Beatrix Štaufská Kunhuta Štaufská Marie Štaufská Alžběta Štaufská Rainald Fridrich Beatrix
Rod	Štaufové
Otec	Fridrich I. Barbarossa
Matka	Beatrix Burgundská
Příbuzní	Fridrich V. Švábský, Konrád II. Švábský, Ota I. Burgundský, Fridrich VI. Švábský a Jindřich VI. Štaufský[1] (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Vražda v Bamberku (středověká iluminace)

Filip Karel Heinz byl nejmladší syn císaře Fridricha Barbarossy a jeho druhé manželky Beatrix Burgundské. Původně se mu dostalo duchovního vzdělání a v letech 1190 až 1193 byl také biskupem würzburským a byl jmenován vévodou franským. Teprve po smrti starších bratrů^{[pozn. 1]} opustil mladík duchovní cestu a v roce 1195 byl zvolen vévodou z Tuscie a roku 1196 převzal titul švábského vévody.

V květnu 1197 se v Gunzelechu u Augsburgu oženil s Irenou, vdovou po mladém sicilském králi Rogerovi. Týž rok na malárii zemřel Filipův starší bratr a císař Jindřich VI. Říše osiřela a ač byl již roku 1196 korunován římským králem Jindřichův malý syn, králem se i pro šířící se zvěst o chlapcově úmrtí^[2] po nezbytných vyjednáváních stal Filip. V září 1198 byl v Mohuči korunován římským králem. Současně si však welfská strana zvolila za krále Otu IV. Brunšvického z rodu Welfů. Rozpoutal se urputný boj o trůn, kterého využil český král Přemysl, přikláněje se hned na tu, hned na onu stranu, až získal od obou rivalů potvrzení dědičného královského titulu, který mu navíc přiznal i papež Inocenc III., jenž ve sporu o římskou korunu podporoval Otu Brunšvického.^[3]

„	... stavíme se proti [Filipovi], neboť jestliže by měl bratr nastoupit po bratrovi stejně, jako syn po otci, zdálo by se, že říše... není udělována volbou, ale [rodovým] následnictvím. Proto by se to, co by mělo být svobodné, zdálo dědičným...	“
— Inocenc III.[4]

V následujících letech se Filipova pozice na římském trůně vylepšila, protože po porážce Anglie, k níž byl soupeř Ota poután příbuzenskými vztahy, přišel o anglickou finanční podporu. Mnoho jeho spojenců včetně bratra Jindřicha poté přešlo na Filipovu stranu. V bitvě u Wassenbergu 27. července 1206 byl Ota zraněn a poražen. Poté byl nucen vzdát se svých území v okolí Brunšviku a ztratil dokonce i papežskou podporu.

K nečekanému zvratu došlo 21. června 1208 na sněmu v Bambergu, kdy se stalo něco u Němců dosud neslýchaného. Bavorský falckrabě Ota VIII. z Wittelsbachu prořízl při siestě v biskupském paláci nic netušícímu Filipovi krční tepnu a poté se mu i se společníky^[5] podařilo utéct. Vražda byla pravděpodobně odplatou na zrušené zasnoubení s Filipovou dcerou Beatrix.

„	Císař Filip byl zabit od falckrabího Oty.	“
— Druhé pokračování Kosmovy kroniky[6]

Tělo zesnulého bylo pohřbeno v bamberském dómu. O pět let později nechal Fridrich II. strýcovy ostatky přenést do Špýru, kde byly 29. prosince 1213 v olověné rakvi uloženy po boku jeho předků. Roku 1900 byl Filipův hrob znovu otevřen. Pozůstatky krále byly zavinuté do hedvábných rouch, z nichž některá pocházela z textilních dílen v Palermu^[7] a podařilo se je částečně zrekonstruovat.

Potomci

Oženil se s byzantskou princeznou a vdovou po sicilském králi Irenou Angelovnou. Z manželství se narodilo celkem sedm dětí, z nichž se dospělosti dožily čtyři dcery:

• Beatrix, provdána za otcova soupeře o římský trůn Otu IV.
• Kunhuta, provdána za budoucího českého krále Václava I.
• Marie, provdána za vévodu Jindřicha II.
• Alžběta, provdána za kastilského krále Ferdinanda
• Rainald
• Fridrich
• Beatrix

Vývod předků