François Fillon
francouzský právník a politik From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
François Fillon (výslovnost [fʁɑ̃.swa fi.jɔ̃]IPA; * 4. března 1954 Le Mans) je francouzský právník a politik. V letech 2007–2012 postupně vedl tři francouzské vlády. V listopadu 2016 vyhrál obě kola primárek francouzské pravice a stal se tak kandidátem na francouzského prezidenta ve volbách 2017, ovšem v prvním kole volby skončil s 20,01 % až třetí a tedy nepostoupil do druhého kola.
Remove ads
Život a politická kariéra
Mládí a studia
Narodil se 4. března 1954 v Le Mans[1] v departementu Sarthe. Je nejstarším synem notáře Michela Fillona a jeho manželky Anne, která je emeritovanou univerzitní profesorkou historie. Vyrostl společně se svými třemi bratry ve vesnici Cérans-Foulletourte. V rámci rodinné tradice je věřícím katolíkem.
V roce 1976 vystudoval veřejné právo na univerzitě v Le Mans, později získal v tomto oboru doktorát na Univerzitě Paříž V. V roce 1980 se oženil s Velšankou Penelope Kathryn Clarkovou, se kterou má pět dětí. Od mládí je jeho koníčkem automobilové závodění.[2]
Politické působení
Jako politik působil nejdříve na regionální úrovni, do vysoké politiky vstoupil v roce 1993.[2]
Jako člen Unie pro lidové hnutí (UMP) se v roce 2002 stal ministrem sociálních věcí premiéra Jeana-Pierra Raffarina. Jako ministr zahájil důchodovou reformu (zvanou též Loi Fillon) a aplikoval zákony omezující striktní vydělení pětatřicetihodinového pracovního týdne, který zavedla ministryně sociálních věcí Martine Aubryová za předchozí vlády Lionela Jospina.
V roce 2004 se stal ministrem národního vzdělávání a uvedl v platnost diskutovaný návrh reformy školství. V roce 2005 nedostal ve vládě Dominiqua de Villepina křeslo, byl však zvolen senátorem za departement Sarthe. Role politického poradce v úspěšné kandidatuře Nicolase Sarkozyho na prezidenta republiky mu vynesla post předsedy vlády.
Kandidát na prezidenta
V listopadu roku 2016 vyhrál obě kola primárek „pravice a středu“ organizovaných francouzskou stranou Republikáni a stal se tak kandidátem na francouzského prezidenta ve volbách roku 2017. V prvním kole byl ze třech vážných kandidátů vyřazen jeden, a to bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Ve druhém kole porazil se ziskem 69,5 procenta hlasů přesvědčivě svého protikandidáta Alaina Juppého.[3]
Byl původně jasným favoritem volby,[4] než jej dostihl skandál ohledně jeho manželky fiktivně placené jako jeho poradkyně.[5] Pak se začal v průzkumech propadat, ovšem pokračoval v kampani. Ve volbě samotné skončil v prvním kole s 20,01 % až na třetím, nepostupovém místě za Emmanuelem Macronem a Marine Le Penovou.
Remove ads
Zastávané postoje
Domácí politika
Je zastáncem ekonomického liberalismu a obdivovatelem Margaret Thatcherové; jeho reformní ekonomický program sestává například z navýšení věku odchodu do důchodu, navýšení pracovního času (zrušení 35hodinového pracovního týdne), snížení veřejných výdajů (celkem o sto miliard eur), uvolnění podmínek zaměstnávání a snížení počtu státních pracovníků (až o 500 000).[2]
Prosazuje zájmy tzv. tradiční rodiny; odmítá například sňatky homosexuálů, adopce dětí homosexuálními páry, asistovanou reprodukci u lesbických párů či využívání takzvaných náhradních matek.[2]
V souvislosti se současnou evropskou migrační krizí chce vyhlásit referendum o kvótách pro přijímání migrantů.[6]
Zahraniční politika
Jeho názory bývají někdy označovány jako „proruské“;[7][8] neodmítl ruskou anexi Krymu v roce 2014, nesouhlasí se sankcemi následně uvalenými na Rusko (nyní podporuje jejich ukončení[6]) a podpořil také ruskou vojenskou intervenci v Sýrii v roce 2015. Má kritický pohled na budování základen Severoatlantické aliance blízko ruskému území a v současnosti zdůrazňuje potřebu lepších resp. bližších vztahů s Ruskem.[2] Jeho postoje k Rusku a dobré vztahy s ruským prezidentem Vladimirem Putinem byly hlavním zahraničněpolitickým tématem primárek v listopadu 2016 a předmětem ostré kritiky jeho protikandidáta Juppého.[6]
V zahraniční politice dále podporuje tvrdší postup vůči islámskému terorismu (podporuje kontrolované praktikování islámu, transparentní financování mešit a odebírání občanství obviněným francouzským teroristům). Ve své knize Vaincre le totalitarisme islamique (2016) vyjádřil názor, že Francie se nachází ve válce s radikálním islámem. Navrhoval také spojenectví s Ruskem a Íránem v boji proti Islámskému státu.[2]
Má vstřícné názory vůči Evropské unii; hodlá prosadit lepší ochranu vnějších hranic unie, společnou vládu pro členy eurozóny a neodmítá myšlenku společné propojené armády.[2]
Zajímavosti
Kvůli své flegmatické povaze si v politických kruzích vysloužil přezdívku „Droopy“, podle psa Droopyho, kreslené postavičky vytvořené v roce 1943 americkým animátorem Texem Averym.[2]
Remove ads
Vyznamenání
velkokříž Národního řádu za zásluhy – Francie, 21. listopadu 2007 (automaticky po šesti měsících ve funkce francouzského předsedy vlády)[9]
velkodůstojník Řádu čestné legie – Francie, 2012
velkostuha Řádu vycházejícího slunce – Japonsko, 9. května 2013[10]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads