Dominique de Villepin

Dominique Marie François René Galouzeau de Villepin (obvykle Dominique de Villepin, * 14. listopadu 1953 Rabat) je francouzský spisovatel, diplomat a politik. V letech 2005 až 2007 byl předsedou francouzské vlády.

Dominique de Villepin
Dominique de Villepin (30. března 2010)
166. premiér Francie
Ve funkci: 31. květen 2005 – 17. květen 2007
Prezident	Jacques Chirac
Předchůdce	Jean-Pierre Raffarin
Nástupce	François Fillon
Ministr vnitra
Ve funkci: 31. březen 2004 – 31. květen 2005
Předchůdce	Nicolas Sarkozy
Nástupce	Nicolas Sarkozy
Ministr zahraničních věcí
Ve funkci: 7. květen 2002 – 31. březen 2004
Předchůdce	Hubert Védrine
Nástupce	Michel Barnier
Stranická příslušnost
Členství	Unie pro lidové hnutí (2002–2011) Sdružení pro republiku (1977–2002) République solidaire (2010–2011) La France humaniste (od 2025)
Rodné jméno	Dominique Marie François René Galouzeau de Villepin
Narození	14. listopadu 1953 (71 let) Rabat, Maroko Maroko
Choť	Marie-Laure de Villepin
Rodiče	Xavier de Villepin a Yvonne Hétier
Děti	Marie de Villepin Arthur de Villepin Victoire de Villepin
Příbuzní	Patrick de Villepin[1] a Véronique Albanel[2] (sourozenci) Frédéric de Saint-Sernin (bratranec)
Alma mater	Státní administrativní škola (1978–1980) Univerzita Paříž X Univerzita Paříž-Panthéon-Assas Pařížský institut politických věd Pařížská univerzita Lycée Stendhal de Milan
Profese	politik, diplomat, spisovatel a advokát
Náboženství	katolická církev
Ocenění	prix Premier-Empire (2001) Prix de la langue française (2003) velkokříž Národního řádu za zásluhy (2005) velkokříž Řádu za občanské zásluhy (2006) Pierre Lafue Prize (2009) … více na Wikidatech
Webová stránka	www.villepin.fr
Commons	Dominique de Villepin
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Vystudoval politologii na Pařížském institutu politických věd a pokračoval na prestižní francouzské univerzitě (přesněji) École nationale d'administration. Stal se diplomatem a působil jako vyslanec ve Washingtonu D.C. (1984-1989) a v Novém Dillí (1989-1992). Stoupal v hodnostech francouzského práva jako jeden z chráněnců tehdejšího prezidenta Jacquese Chiraca.

Do všeobecného světového povědomí se dostal jako ministr zahraničních věcí, když vyjádřil v r. 2003 svůj nesouhlas s invazí do Iráku. Vše vyvrcholilo jeho proslovem před OSN, kdy vystoupil proti druhé rezoluci OSN povolující použití síly proti režimu diktátora Saddáma Husajna.

Vyznamenání

• velkodůstojník Řádu svatého Karla – Monako, 1997^[3]
• velkodůstojník Řádu litevského velkoknížete Gediminase – Litva, 10. února 1998^[4]
• velkokříž Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 4. února 1999^[5]
• velkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 21. října 1999^[6]
• velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 2000^[7]
• velkodůstojník Řádu za zásluhy – Litva, 21. dubna 2004^[4]
• velkokříž Národního řádu za zásluhy – Francie
• velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd – Lotyšsko
• velkokříž Norského královského řádu za zásluhy – Norsko