Francesco Robba

Francesco Robba (1. května 1698, Benátky – 24. ledna 1757, Záhřeb) byl italský barokní sochař z Benátek. I když je považován za předního barokního sochaře mramorových soch v jihovýchodní střední Evropě, mezinárodní pozornosti prakticky unikl.

Francesco Robba
Narození	1. května 1698 Benátky, Benátská republika
Úmrtí	24. ledna 1757 (ve věku 58 let) Záhřeb
Národnost	italská
Povolání	sochař
Aktivní roky	1720–1757
Znám jako	Italský barokní sochař
Choť	Theresa Mislejová
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robbova fontána na náměstí v Lublani. V pozadí je vidět Lublaňská katedrála.

Hlavní oltář uršulínského kostela Nejsvětější Trojice v Lublani

Biografie

Francesco Robba se narodil v Benátkách. V letech 1711 až 1716 se učil u benátského sochaře Pietra Baratty. V roce 1720 se přestěhoval do Lublaně, kde pracoval pro řád jezuitů. Tam se v roce 1722 oženil s Theresou, dcerou místního kameníka Luky Misleje.

V tomto raném období jeho první mramorové sochy a reliéfy stále odrážejí vliv Pietra Baratty. Když Mislej zemřel v roce 1727, Robba převzal jeho dílnu a jeho klientelu. Robba si brzy začal získávat vlastní reputaci a církevní, šlechtičtí a buržoazní zákazníci mu zadávali zakázky. Již v roce 1729 jeho dílo ocenil rektor jezuitské koleje v Záhřebu Francesco Saverio Barci v dopise ostřihomskému arcibiskupovi knížeti Emmerichovi Esterházymu.

Od roku 1727 jeho díla svědčí o jeho rostoucím sebevědomí. Jeho technická virtuozita se projevuje v emocionálních výrazech a ušlechtilých formách jeho soch. Během svého pobytu v Lublani Robba několikrát navštívil své rodné město Benátky. To mu umožnilo udržovat si znalosti o barokním sochařském stylu Benátek, střední Itálie a Říma.

Převažuje názor, že v roce 1755 odešel Robba z Lublaně do chorvatského Záhřebu, kde zemřel 24. ledna 1757. Podle článku publikovaného v roce 2001 Blažem Resmanem nové dokumenty ukázaly, že i když Robba zemřel na krátkém výletě do Záhřebu, jeho bydliště a dílna zůstaly v Lublani.^[1]

Práce

Sv. Jan Nepomucký od Francesca Robby, socha na fasádě kostela sv. Floriána v Lublani

Nejznámějším dílem Francesca Robby je Kraňská fontána tří řek (1751), představující Lublaňku, Sávu a Krku. Byla inspirována Berniniho Fontánou čtyř řek na Piazza Navona a fontánou na Piazza della Rotonda, obě v Římě.

Mezi další díla patří Narcisova fontána (Lublaň), hlavní oltář a sochy (1732) v kostele sv. Jakuba (Lublaň), oltář v Lublaňské katedrále, většina hlavního oltáře ve františkánském kostele Zvěstování Panny Marie (Lublaň), socha sv. Jana Nepomuckého v Klagenfurtu (Rakousko) a oltář ve farním kostele ve Vransku. Francesco Robba je také tvůrcem hlavního oltáře uršulinského kostela Nejsvětější Trojice v Lublani a pravděpodobně také mramorové sochy na sloupu Nejsvětější Trojice, která stojí před ním.^[2]

Význam práce Francesca Robby byl připomenut na mezinárodním vědeckém sympoziu, které se konalo v Lublani v listopadu 1998.