Franciszek Rychnowski

Franciszek Dionizy de Welehrad Rychnowski [frančišek dyoňizy rychnovski] V matrice uvedeno "Franz Xaverius Richnowský"( 4. října 1850^[1] Velehrad – asi 1929 Lvov), užívající pseudonym Iks won Chyr (anagram příjmení) byl polský inženýr a vynálezce.

Franciszek Rychnowski
Narození	3. října 1850 Velehrad
Úmrtí	1929 (ve věku 78–79 let) Lvov
Místo pohřbení	Rakowický hřbitov
Povolání	chemik, strojní inženýr a inženýr
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V 90. letech 19. století si nechal patentovat pec pro ústřední topení a nápad publikoval v Technickém časopisu (Czasopismo Techniczne).^[2] Pracoval na Technickém učení ve Lvově a svá díla představoval na tamější výstavě Polytechnické společnosti v roce 1902.^[3]

Ve 20. letech 20. století publikoval vlastním nákladem pod pseudonymem dvě knihy, ve kterých popisoval jisté kontroverzní teorie. V knize „Mane tekel fares. 44 wspomnienia z przeszłości. Fragmenty wyników z czterdziestoletnich zabiegów leczniczych pod akademicką nazwą kurszerstwa, szarlatanerii i oszukańczej sugestii“ (44 vzpomínky z minulosti. Fragmenty výsledků čtyřicetiletých léčebných zákroků pod akademickým názvem kurfušérství^[4], šarlatánství a podvodnické sugesce)^[5] popisuje svou léčebnou metodu. V knize Omnia in sole. Reminiscencje naukowe (Vědecké reminiscence)^[6] své vědecké teorie. Byl autorem koncepce éteroidu, životní energie, která by měla být základem všech fyzikálních jevů, kterou lze přirovnat k pojmům élan vital Henriho Bergsona nebo orgonu Wilhelma Reicha.

Jméno lvovského inženýra a vynálezce Franciszka Rychnowského se několikrát objevuje ve fantastických povídkách Andrzeje Pilipiuka.