Frans Masereel

Frans Masereel (31. července 1889 – 3. ledna 1972) byl belgický malíř a grafik. Působil především ve Francii a známý se stal svými dřevořezy. Ty se zaměřovaly na politická a sociální témata, jako je válka a kapitalismus. Za svou kariéru dokončil více než 40 románů beze slov.^[1]

Frans Masereel
Frans Masereel ve svém ateliéru, obraz od Julese De Bruyckera
Rodné jméno	Frans Laurent Wilhelmina Adolf Lodewijk Masereel
Narození	30. července 1889 Blankenberge
Úmrtí	3. ledna 1972 (ve věku 82 let) Avignon
Místo pohřbení	Campo Santo
Alma mater	Královská akademie výtvarných umění v Gentu
Povolání	tiskař, malíř, grafik, výtvarník, ilustrátor, dřevořezbář, kreslíř a exlibrista
Manžel(ka)	Laure Malclèsová-Masereelová (od 1969)
Významná díla	Romain Rolland
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Dětství

Narodil se 31. července 1889 v belgickém pobřežním městečku Blankenberge v západních Flandrech. V pěti letech mu zemřel otec. S rodinou se v roce 1896 přestěhoval do Gentu. Zde se jeho matka seznámila a provdala za lékaře se silným socialistickým přesvědčením. Rodina společně pravidelně protestovala proti otřesným pracovním podmínkám gentských textilních dělníků.^[2]

Dospíváni

V 18 letech začal studovat na École des Beaux-Arts ve třídě Jeana Delvina. V roce 1909 navštívil Anglii a Německo, které ho inspirovaly k prvním leptům a dřevořezům. V roce 1911 se na čtyři roky usadil v Paříži. Později emigroval do Švýcarska, kde pracoval jako grafik pro časopisy a magazíny.^[3]

Emigrace

Na konci první světové války se nemohl vrátit do Belgie, protože jako pacifista odmítl sloužit v belgické armádě. V Antverpách s přáteli založil časopis Lumière. V časopisu maloval různé obrazy a ilustrace. Časopis poprvé vyšel v srpnu 1919 ve francouzštině. Název byl odkazem na francouzský časopis Clarté, který v Paříži vydával Henri Barbusse. Hlavními pisateli časopisu byli kromě samotného Masereela i Jan Frans Cantré, Jozef Cantré, Henri van Straten a Joris Minne. Společně založili uměleckou skupiny „De Vijf“. Zasloužili se o popularizaci umění dřevořezů, mědirytů a linorytů a o zavedení expresionismu v Belgii na počátku 20. století.^[4]

V roce 1921 se vrátil do Paříže, kde namaloval své slavné pouliční scény. Nějakou dobu žil v Berlíně, kde byl jeho nejbližším tvůrčím přítelem George Grosz. Po roce 1925 žil poblíž Boulogne-sur-Mer, kde maloval převážně pobřeží, pohledy na přístav a portréty námořníků a rybářů. Ve 30. letech jeho tvorba upadala. Po pádu Francie do rukou nacistů uprchl z Paříže do několika jižních francouzských měst.

Období po Druhé světové válce

Na konci druhé světové války se mohl vrátit ke své umělecké práci a vytvářet dřevořezy a obrazy. Po roce 1946 vyučoval na Hochschule der Bildenden Künste Saar v Saarbrückenu. V roce 1949 se usadil v Nice a pokračoval ve své práci. Navrhoval také dekorace a kostýmy pro četná divadelní představení. Byl oceněn na mnoha výstavách a stal se členem několika akademií.

Zemřel 3. ledna roku 1972 v Avignonu, pohřben byl v Gentu.^[5]

Dílo

• 
• 
•