František Faustin Procházka

František Faustin Procházka (13. ledna 1749, Nová Paka – 2. prosince 1809, Praha) byl český kněz a buditel, spisovatel, překladatel a správce Pražské univerzitní knihovny.

František Faustin Procházka
F.F. Procházka, před 1809
Narození	13. ledna 1749 Nová Paka České království České království
Úmrtí	2. prosince 1809 (ve věku 60 let) Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Pseudonym	František Faustýn Procházka
Povolání	překladatel, spisovatel, katolický kněz, jazykovědec, knihovník, kněz, učitel a vydavatel
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

matriční zápis o narození a křtu Františka Faustina Procházky (matrika N 1720-1771 Nová Paka (SOA Zámrsk))

V Nové Pace vychodil obecnou školu a získal zde základy hudby a zpěvu. Poté studoval v cisterciáckém klášteře ve slezském Křešově (Grüssau, dnes část města Kamienna Góra) a na jezuitské koleji v Jičíně, nakonec filosofii v Praze.

Stejně jako Josef Dobrovský byl žákem a přítelem spisovatele V. F. Durycha. V roce 1767 vstoupil do kláštera paulánů ve Vranově na Moravě a jako V. F. Durych se stal členem paulánského řádu. V klášteře přijal řeholní jméno Faustin. Po zrušení kláštera byl později jmenován direktorem všech gymnasií v Čechách a správcem pražské Univerzitní knihovny.^[1]

Napsal dvě rozsáhlé práce o dějinách české a moravské literatury, spolu s Durychem přeložil a vydal tzv. Bibli Marie Terezie (1780), později vlastní opravený překlad Nového zákona a roku 1804 překlad celé Bible. Vydal Pulkavovu kroniku a Dalimilovu kroniku a psal literární kritiky. Pracoval na první české encyklopedii, kterou ale nedokončil.^[2] Raněn mrtvicí zemřel 2. prosince 1809.

Literární dílo

Psal a vydával své práce v češtině, latině i němčině, v překladech prokazoval znalost řečtiny a hebrejštiny.

Vlastní

• De saecularibus liberalium artium in Bohemia et Moravia fatis commentarius (1782), historická práce, česky Rozprava o osudech svobodných umění v Čechách a na Moravě.
• Miscellaneen der böhmischen und mährischen Literatur (1784–1785), 3 svazky historie, které zčásti rozpracovávají staré práce cenzurou dříve zakázané, česky "Rozličnosti z české a moravské literatury".

Překlady

• Bible česká, tj. celé svaté písmo Starého i Nového zákona (1780), spolu s V. F. Durychem
  • opravené II. vydání (1804)^[1]
• Písmo svaté Nového zákona (1786)
• Kronika česká od Přibíka Pulkavy, kriticky poupraveno (1786)
• Dalimilova kronika (1786), byl jejím druhým vydavatelem, přesto zpochybnil její autentičnost.