František Gross

František Gross (19. dubna 1909, Nová Paka^[1] – 27. července 1985 Praha) byl český malíř a grafik. Byl učitelem Hynka Luňáka.

František Gross
Narození	19. dubna 1909 Nová Paka Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	27. července 1985 (ve věku 76 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Povolání	malíř, kreslíř a grafik
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

záznam o narození ak.mal. Františka Grosse, matrika N, Nová Paka, 1902–1913 SOA Zámrsk

Hrob ak.mal. Františka Grosse na Vinohradském hřbitově v Praze

Život

Narodil se v Nové Pace, v rodině továrního úředníka Karla Grosse (1866–??) a jeho manželky Marie, rozené Böhmové (1876–??).^[2] V roce 1917 ukončil maturitou studium na reálce v Nové Pace. Potom studoval na ČVUT v Praze u profesora Oldřicha Blažíčka a na UPŠ v Praze u profesora Františka Kysely. V roce 1931 uspořádal spolu s Ladislavem Zívrem a Františkem Hudečkem kubistickou výstavu v reálce v Nové Pace. Od roku 1941 byl členem Umělecké besedy, v letech 1942–1948 byl členem slavné Skupiny 42, jejímiž členy byli mimo jiné také rodáci z Nové Paky Ladislav Zívr a fotograf Miroslav Hák. Od roku 1945 byl členem sdružení Hollar, v letech 1961–1970 členem skupiny Radar.^[3][4]

Byl členem KSČ, aktivně se hlásil k levicovým názorům.^[5] V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před parlamentními volbami do Národního shromáždění.^[6] Tento předvolební manifest podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.^[7] V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu.^[8] Od 26. února 1948 byl členem akčního výboru českých výtvarníků a podílel se na likvidaci stávajících uskupení výtvarníků.^[9] V roce 1977 podepsal „Antichartu“.

Je pohřben na pražském Vinohradském hřbitově se synem Janem (1941–1992) a manželkou Vlastou (1917–1999).^[10]

Tvorba

„Jeho tvorba vychází z podnětů kubismu, které zpracovával v konstruktivním smyslu a spojoval s imaginativní obsahovostí. Maloval obrazy absurdních mechanismů, v nichž transformoval své dojmy z moderní městské civilizace“.

Neznámý autor citátu

Od třicátých let 20. století užíval nové techniky frotáže, koláže, vytvářel obrazy – objekty a drobné plastiky. Ve čtyřicátých letech vytvářel obrazy groteskně fantaskních postav–strojů, jejich rozmanitost neustále rozvíjel i o nové poetické vynálezy v duchu neofigurativní estetiky. Vytvořil řadu grafických listů, věnoval se známkové tvorbě i teoreticky.^[11] V 70. letech tvořil krajiny z Novopacka, které měly nové meditativní polohy.

Grossův příklon k socialistickém realismu po roce 1948 byl dočasný.^[12]

Když byl v roce 1973 František Gross v Holandsku, kreslil si Amsterodam a na jednu kresbu přikreslil Chagallova houslistu, jak se vznáší nikoli nad rodným Vitebskem, ale nad holandskou metropolí. Byl nakreslen věrně podle obrazu, avšak v parafrázích prošly obrazy výtvarnou transformací. Některé obrazy na Grosse přímo naléhaly, aby je přeložil do vlastní řeči.^[13] Podle této kresby František Gross namaloval olejomalbu na sololitu „Vzpomínka na Amsterodam“ o rozměru 74×54 cm. Tento obraz se nachází v soukromé sbírce.

Uznání a pocty

• V roce 1979 byl jmenován čestným občanem města Nové Paky^[14]
• Byl nositelem titulu Zasloužilý umělec a vyznamenání Za vynikající práci.