František Hejl (1900)

vězeň nacismu, nar. 1900-07-03 From Wikipedia, the free encyclopedia

František Hejl (1900)
Remove ads

František Hejl (3. července 1900 Horní Čermná[2] – 26. ledna 1943 v 16.47 hodin zastřelen v koncentračním táboře Mauthausen)[1][3][4] byl za Protektorátu Čechy a Morava cvičitel a činovník karlínského Sokola v Praze. Byl aktivně zapojený do ilegálního protiněmeckého sokolského odboje a náležel k nejbližším podporovatelům parašutistů skupiny Anthropoid. Spolu se svojí manželkou Miladou Hejlovou patřil k radikálním zastáncům útoku na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha.[5]

Stručná fakta Narození, Úmrtí ...
Remove ads

Život

František Hejl se narodil 3. července 1900 v Horní Čermné v okrese Ústí nad Orlicí[3] do českobratrské rodiny hostinského Josefa Hejla a jeho manželky Františky, roz. Balcarové.[6] Absolvoval obchodní školu a poté sloužil v prvorepublikové československé armádě, kde dosáhl hodnosti kapitána dělostřelectva.[5] Ve svém civilním povolání byl bankovním úředníkem;[3][5] pracoval jako vrchní účetní u firmy Rustica (Rustika).[1][6][7] Byl členem strašnického sboru církve českobratrské evangelické a velmi aktivním členem Sokola v Praze–Karlíně.[6] Cvičitelem Sokola v pražském Karlíně se stal v říjnu 1922 a zájem o činnost v Sokole s ním sdílela i jeho budoucí manželka Milada Jasanská,[3][5] s níž se v sokolské jednotě seznámil.[1][7]

Milada Jasanská se narodila 1. března 1906 v Praze.[8] Spolu se svým manželem patřila do skupiny nejbližších podporovatelů parašutistů výsadku Anthropoid.[8] Dne 6. července 1931 se manželům Hejlovým narodila v Praze–Strašnicích prvorozená dcera Eva.[7] O tři roky později (15. dubna 1934) v Praze přišla na svět jejich druhorozená dcerka Hana.[5][9] Rodina Hejlova bydlela za protektorátu v pražských Strašnicích v nenápadné rodinné vilce se zahradou na adrese Pod Viktorkou číslo 4.[3][5][p. 1]

Remove ads

Odboj

V karlínské sokolské jednotě se již od počátku nastolení protektorátu formovala podzemní organizace, která byla napojena na další ilegální složky domácího odboje.[3] František Hejl (ve funkci 1. místonáčelníka Barákovy sokolské župy)[5] patřil k rozhodujícím osobám, pod jejichž vedením se zformovalo jedno z aktivních středisek sokolské podpory parašutistů ze skupiny Anthropoid.[3] Vila manželů Hejlových sloužila jako úkryt řady odbojářů v ilegalitě a také k úkrytu některých parašutistů.[5][10] Objekt fungoval zároveň i jako jedno z center činnosti sokolské odbojové organizace Jindra.[5]

Dalším místem setkávání sokolských odbojářů byl byt v činžovním domě na adrese Sokolovská 41/7,[p. 2] kde bydlel člen odbojové organizace Jindra MUDr. Břetislav Lyčka se svojí manželkou Františkou Lyčkovou.[11] Na samém počátku roku 1942 se v bytě v Sokolovské ulici konala ilegální schůzka, jejímž tématem byla pomoc sokolské organizace Jindra parašutistům. Porady se zúčastnili (mimo jiné) František Pecháček, Emanuel Filípek, František Hejl a Antonín Oktábec.[11] Jmenovaní členové odboje se na tomto místě scházeli častěji (naposledy zřejmě ještě několik dní před provedením útoku na R. Heydricha).[11]

František Hejl v protiněmeckých ilegálních aktivitách spolupracoval s odbojáři, které dobře znal ze Sokola: s MUDr. Břetislavem Lyčkou, Václavem Novákem, Františkem Pecháčkem, Jaroslavem Piskáčkem a Janem Zelenkou-Hajským.[1][6] Spolu s nimi významnou měrou podpořil parašutisty a byl též radikálním zastáncem úderu proti R. Heydrichovi.[1][6] S parašutisty Janem Kubišem a Jozefem Gabčíkem spolupracoval Hejl již velmi brzy po jejich příchodu do Prahy začátkem roku 1942.[1][6] František Hejl i Milada Hejlová se aktivně účastnili příprav na Heydrichovu likvidaci.[5][6]

Remove ads

Zatčení, výslechy, věznění, ...

Manželé Hejlovi byli v Praze zatčeni 14. července 1942.[1][3][10][12] Ve stejný den (14. července 1942) byl zatčen i další podporovatel parašutistů a sokolský odbojář Antonín Oktábec[12] a odbojář, podporovatel parašutistů a náčelník libeňského sokola Bohuslav Strnad.[12] Pro Františka si přišlo gestapo do zaměstnání; Milada byla zatčena doma. Po prvním výslechu byli oba převezeni do vyšetřovací vazby na Pankrác.[5][8]

Milada Hejlová byla do věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín odsunuta z Prahy 26. srpna 1942.[8] Hromadným transportem byla deportována 22. října 1942 do Koncentračního tábora Mauthausen, kde byla registrována 23. října 1942. Dne 24. října 1942 zde byla zastřelena v 9.46 hodin.[5][8][10][12]

František Hejl byl rovněž odeslán 27. srpna 1942 do Malé pevnosti Terezín,[6][13] ale zde byl kvůli dalším výslechům vězněn až do 15. ledna 1943.[5] Stanný soud v Praze jej v nepřítomnosti 29. září 1942 odsoudil k trestu smrti.[6] Dne 15. ledna 1943 byl převezen do koncentračního tábora Mauthausen,[14] kde byl po deseti dnech věznění popraven výstřelem do týla 26. ledna 1943 v 16.47 hodin.[1][3][5][10] Společně ve stejný den byl popraven identickým způsobem a na tomtéž místě i Antonín Oktábec.[12]

Dcery

Dcery manželů Hejlových – Eva a Hana – zůstaly po zatčení rodičů (14. července 1942) na zahradě před domem se zapečetěným bytem.[7] Školou povinná děvčata byla v půlce prvního měsíce prázdnin a tak jim babička z matčiny strany zajistila náhradní ubytování na několik dní u sousedů – rodiny Kadeřábkových, kteří měli dcery v podobném věku.[7][9] Do Horní Čermné, kde měly dívky babičku a dědečka, odcestovat nemohly, neboť to bylo v Sudetech, kam se mohlo jen na povolení.[9] Následně trávily dívky letní čas až do konce prázdnin pobytem u rodinných přátel a bývalé chůvy Emy v Jaroměřicích nad Rokytnou na Moravě.[7][9] (Prahu směly opustit jen pod podmínkou, že gestapo bude informováno o místech jejich letního pobytu.)[9] Pro nejnutnější věci denní potřeby se dívky do zapečetěného bytu před svým odjezdem z Prahy dostaly jen díky dobré vůli jednoho příslušníka gestapa, který stranil odboji.[9] Když koncem prázdnin 28. srpna 1942 dojely vlakem zpět na Denisovo nádraží v Praze, byly tam zadrženy gestapem.[7][9]

Eva a Hana byly vězněny ve speciální věznici gestapa (dětský domov s tvrdým režimem) v Praze na zámečku na Jenerálce.[10] Spolu s dalšími dětmi odbojářů a podporovatelů parašutistů prošly obě internačním táborem ve Svatobořicích[10] a pracovním táborem v Plané nad Lužnicí, kde se v květnu 1945 dočkaly konce druhé světové války.[5][p. 3]

Remove ads

Po druhé světové válce

Prezident Edvard Beneš udělil Františku Hejlovi a jeho manželce Miladě Hejlové in memoriam československý válečný kříž.[5]

Připomínka

  • Jeho jméno i jméno jeho manželky jsou uvedena na pamětní desce Obětem 2. světové války, umístěné v budově strašnického sboru Českobratrské církve evangelické na adrese Praha 10, Kralická 1001/4. Na desce je nápis: "PAMÁTCE NAŠICH PADLÝCH A UMUČENÝCH 1939 -1945 FAUL FRANTIŠEK, HÁJEK VLADIMÍR, HEJL FRANTIŠEK, HEJLOVÁ MILADA, HERZÁNOVÁ OTILIE, JELÍNEK RUDOLF, PAVLÍČEK JAN, ŠOLC MILOŠ, VINŠ FRANTIŠEK, VIRT OTAKAR, VOJTĚCHOVSKÝ MIROSLAV, ZDRCHANÝ KAREL. ČESKOBRATRSKÝ EVANGELICKÝ SBOR V PRAZE XIII."[16]
  • Po Františkovi Hejlovi a jeho manželce byla ve "čtvrti Emila Kolbena" v Praze 9 Vysočanech pojmenována ulice Hejlových.[17]
  • Jeho jméno (Hejl František 3.7.1900) i jméno jeho manželky (Hejlová Milada roz. Jasanská *1.3.1906) jsou uvedena na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.[18][19][20]
Remove ads

Galerie

  • Thumb
    Jeho manželka Milada Hejlová
  • Thumb
    Jeho starší dcera Eva (* 1931)
  • Thumb
    Jeho mladší dcera Hana (* 1934)
  • Thumb
    František a Milada Hejlovi se svými dcerami Evou a Hanou
  • Thumb
    Pomník odbojářům popraveným a umučeným v souvislostí s operací Anthropoid (Resslova ulice)[18][19]

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads