Malá pevnost Terezín

Malá pevnost Terezín je výrazná část města Terezína nacházející se na pravém břehu řeky Ohře při bývalé státní silnici I/8 (nyní silnice II/608) na trase Praha–Teplice–Drážďany asi 60 kilometrů severně od Prahy a 4 kilometry jihozápadně od Litoměřic. Tato původně vojenská pevnost vznikla společně s celým městem Terezínem koncem 18. století na pravém břehu Staré Ohře a již v 19. století sloužila jako vězení. Malá pevnost je součástí národní kulturní památky „Malá pevnost se hřbitovem“.^[2]

Malá pevnost Terezín
Hlavní vstup do pevnosti (fotografováno z chodníku na Národním hřbitově Terezín)
Účel stavby
věznice
Základní informace
Výstavba	2. polovina 18. století[1]
Poloha
Adresa	Terezín, Česko Česko
Souřadnice	50°30′45″ s. š., 14°9′26″ v. d.
Další informace
Kód památky	11773/5-4 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Pevnost - Malá pevnost a Národní hřbitov)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

První světová válka

Za první světové války sehrála malá pevnost roli žaláře pro odpůrce Rakouska-Uherska a války. V těsné blízkosti Terezína byl zřízen největší zajatecký tábor na českém území. Za první světové války zde byl vězněn srbský nacionalista Gavrilo Princip, který 28. června 1914 spáchal v Sarajevu atentát na Františka Ferdinanda d'Este a jeho choť Žofii Chotkovou.^[3] Tato událost byla záminkou k 1. světové války. Princip zemřel v otřesných podmínkách terezínského vězení po čtyřech letech 28. dubna 1918 na tuberkulózu.

Druhá světová válka

V době druhé světové války zde od 10. června 1940 do května 1945 sídlila neblaze proslulá věznice pražského gestapa. V tomto období prošlo věznicí kolem třiceti tisíc vězňů.^[4]

Mezi zdejší dozorce patřili mj.:

• SS-Hauptsturmführer Heinrich Jöckel (1898–1946)
• SS-Scharführer Hans Lewinsky (1899–1947)
• SS-Scharführer Albert Neubauer (1910–1948)
• SS-Scharführer Wilhelm Schmidt (1911–1946)
• SS-Oberscharführer Stefan Rojko (1910–2000).

Nacisté z tábora uprchli 5. května 1945 večer.^[5]

Vlivem špatných hygienických podmínek mezi vězni vypukla začátkem roku 1945 epidemie skvrnitého tyfu, což bylo zjištěno rozborem 90 vzorků od skupiny vězňů z Malé pevnosti, vyslaných na zákopové práce do Hradce Králové. Následně začal český lékař MUDr. Karel Raška organizovat lékařskou pomoc. Dne 4. května dorazila první skupina českých lékařů a dobrovolníci, včetně 50 žákyň ošetřovatelské školy na Bulovce.^[6]

Do Terezína dorazily 10. května 1945 jednotky 5. gardové armády pod velením generálporučíka A. I. Rodimceva. Vojenským velitelem Terezína se stal major M. A. Kuzmin. Následujícího dne dorazila sovětská sanitní kolona a 13. května sanitní vlak. Na místě bylo rozvinuto pět armádních nemocnic s kompletním vybavením.^[7]

Po 2. světové válce

V letech 1945–1948 Malá pevnost sloužila jakožto internační tábor pro německé válečné zajatce a dále také pro civilní osoby německé národnosti, které měly být na podkladě Benešových dekretů po válce odsunuty z Československa do Německa.^[8] V letech 1960–1994 sídlil v prostorách bývalých vězeňských cel Okresní archiv v Litoměřicích.^[9]

Dnes se v Malé pevnosti nalézá sídlo muzejní, kulturní a vzdělávací instituce s názvem Památník Terezín. Těsně před hlavní západní branou Malé pevnosti se nalézá Národní hřbitov Terezín.