František Ringhoffer III.

František Ringhoffer III.,^[1] v německojazyčných pramenech Franz Ringhoffer, plným jménem Franz Seraph svobodný pán von Ringhoffer^[2] (22. listopadu 1844 Praha^[3] – 23. července 1909 Bad Kissingen^[4]) byl český a rakouský podnikatel a politik z rodiny Ringhofferů, v 70. a 80. letech 19. století poslanec Českého zemského sněmu.

František Ringhoffer III.
poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1876 – 1878
Ve funkci: 1880 – 1883
člen Panské sněmovny
Ve funkci: 1892 – 1909
Narození	22. listopadu 1844 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	23. července 1909 (ve věku 64 let) nebo 23. prosince 1909 (ve věku 65 let) Bad Kissingen Německá říše Německá říše
Choť	Fanny von Klein-Wiesenberg
Rodiče	František Ringhoffer II.
Děti	František Ringhoffer IV. Leopoldine Ringhoffer Alfréd Ringhoffer Hanuš Ringhoffer
Příbuzní	Emanuel Freiherr von Ringhoffer (bratr)
Profese	průmyslník a politik
Ocenění	Řád Františka Josefa
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Pocházel z pražské podnikatelské rodiny Ringhofferů. Jeho otec František Ringhoffer II. byl rovněž průmyslníkem. Ale také starostou Smíchova a poslancem na Českém zemském sněmu.^[5] František Ringhoffer III. absolvoval technická studia v Praze a pak v letech 1862–1866 absolvoval ženijní akademii v bývalém Louckém klášteře. V roce 1866 dosáhl hodnosti poručíka. Toho roku se účastnil rakouského tažení v Itálii (třetí italské války za nezávislost) a jižním Tyrolsku. Roku 1868 odešel z armády, ale již roku 1870 byl do ní znovu zařazen coby poručík v záloze. V roce 1878 byl povýšen na nadporučíka. Roku 1872 po smrti otce převzal spolu s bratry Emanuelem Ringhofferem a Viktorem Ringhofferem vedení rodinné firmy v Praze. Když v roce 1874 vypukla hospodářská krize (započatá krachem na vídeňské burze v pátek 9. května 1873 a odeznívající až kolem roku 1879), přežil ji díky masivní redukci výroby a pracovních sil. V podniku fungoval progresivní (pokrokový) způsob sociální péče o zaměstnance (nemocniční pokladna, pojištění). Firma se v rostoucí míře zaměřovala na železniční vagóny (vozy) a tramvaje, v Rakousku-Uhersku i v zahraničí. Byla největším výrobcem vagónů v monarchii.^[4][2]

V 70. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. V doplňovacích volbách v březnu 1876 byl zvolen ve velkostatkářské kurii (nesvěřenecké velkostatky) do Českého zemského sněmu, kde nahradil poslance Wernera Friedricha von Riese-Stallburg.^[6] Na sněm se vrátil ještě v doplňovacích volbách roku 1880, opět za nesvěřenecké velkostatky.^[7]

Dlouhodobě zasedal v obecním i okresním zastupitelstvu na Smíchově. Od roku 1877 byl členem vedení České spořitelny. Od roku 1888 zasedal ve správní radě finančního ústavu Creditanstalt. V roce 1892 se stal doživotním členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady). Od roku 1897 byl také členem státní železniční rady a od roku 1898 i průmyslové rady. V roce 1890 získal Řád Františka Josefa (komturní kříž) a roku 1901 Císařský rakouský řád Leopoldův. V roce 1906 mu Německá vysoká škola technická v Praze udělila čestný doktorát a zároveň získal velkokříž Řádu Františka Josefa.^[4][2] František Ringhoffer III. zemřel na léčebném pobytu v Bavorsku v červenci 1909 po delší nemoci.^[2]

Od roku 1871 měl za manželku Fanny von Klein-Wiesenberg, s níž měl čtyři děti (syn František Ringhoffer IV. převzal vedení firmy).

• 1. František Ringhoffer IV. (31. 5. 1874, Smíchov – 30. 11. 1940, tamtéž), manž. 1900 Leopoldina (Ina) Ringhofferová (9. 10. 1879, Kamenice – 12. 4. 1956, Frankfurt nad Mohanem)
• 2. Leopoldina (1. 1. 1878, Smíchov – 31. 10. 1945, tamtéž), manž. 1900 Ervín Nádherný z Borutína (30. 3. 1876, Chotoviny – 19. 8. 1944, tamtéž)
• 3. Alfréd (17. 1. 1880, Kamenice – 6. 5. 1938, Praha), manž. 1904 Marie-Anna von Nostitz-Rieneck (9. 7. 1882, Horky nad Jizerou – 6. 5. 1952, Štýrský Hradec)
• 4. Hanuš (3. 1. 1885, Smíchov – 31. 12. 1946^[8], zvláštní tábor NKVD, Mühlberg), svobodný a bezdětný