František Xaver Lederer

František Xaver Lederer, též Xaver Leder (křtěn 15. června 1758 Praha^[1] – 8. srpna 1811 Praha) byl pražský kamenosochař období neoklasicismu.

František Xaver Lederer
Narození	15. června 1758 Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	8. srpna 1811 (ve věku 53 let) Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	sochař
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Sousoší na Wimmerově kašně je nazýváno např. Milenci a labuť, ale jeho interpretace je nejednotná

Život

Narodil se v Praze jako prvorozený syn sochaře Josefa Jana Lederera (1719-1778, v matrice narození otec zapsán jako Josef Leder) a jeho manželky Ludmily. Pokřtěn byl Vít Kristián František.^[1] Vyučil se v otcově dílně stejně jako jeho bratr Karel Lederer.

Dne 25. listopadu 1790 se oženil s Annou Kheilovou.^[2]

Byl vrstevníkem sochařů Václava Prachnera, Ignáce Michaela Platzera a Josefa Malínského, s nimiž jeho autorství náhrobků bývá někdy zaměňováno. Kolem roku 1780 si otevřel vlastní dílnu na Novém Městě pražském a věnoval se většinou zakázkám náhrobní plastiky pro šlechtické rodiny i měšťany, ale také architektonické plastice, jak dosvědčuje výzdoba zadního průčelí Klementina z roku 1785, nebo výzdobě veřejných prostranství, jak vidíme na Wimmerově kašně.

Dílo

• Výzdoba štítu východního portálu Klementina na Mariánském náměstí (1785), nejstarší doložená zakázka.
• Dafnis a Chloé
• Alegorie zániku krásných umění, reliéf z let 1789 - 1790, originál se nedochoval, model zlacená sádra, Národní galerie v Praze
• náhrobní plastika s kenotafem hraběnky Antoinetty Hartigové (1790), zámecký park Horní Beřkovice; nápisová deska s francouzským textem označuje jako "pomník bolesti" pětiletého děvčete
• Náhrobek Elisabethy Bertoniové s truchlící ženou a dvěma putty,(1792), Olšanské hřbitovy I. Praha
• Náhrobek Antonie Bertoniové s truchlící ženou (1792)
• Náhrobek obchodníka Aloise Zarabary (1792), Olšanské hřbitovy I. Praha
• Náhrobek hejtmana Wilhelma, svobodného pána von Watlet (1793), druhotně použitý roku 1815 pro Josefa rytíře Clannera, obersta k.k. artilerie; Olšanské hřbitovy IX. Praha
• Náhrobek Karla Krezera (1794), Olšanské hřbitovy
• náhrobek Johanny z Bittu, rozené Zunerové z Freyenthurnu (1798); Chotětov, u kostela sv. Prokopa
• Busta císaře Františka I. (1797), mramor, Strahovská knihovna Filozofický sál,
• Wimmerova kašna, pískovec (1797), střední sloup ve tvaru palmy s motivem labutě a milenců (jejichž výklad není jednoznačný, bývá odvozován z biblické Písně písní, nebo považován za alegorii vinařství a sadařství); byla nejprve posunutá z dopravních důvodů od paláce svého objednavatele Jakuba Wimmera v Nových alejích (dnešní Národní třída) koncem 19. století do Wimmerových sadů na Vinohradech a dále po roce 1900 na Uhelný trh v Praze. Originál sousoší byl poškozen vandalem a následně roku 1974 přenesen do Lapidária Národního muzea.
• Náhrobek neznámé osoby, druhotně použitý pro rodinu Knirschovu, (kolem 1800), Kolín-Zálabí, bývalý hřbitov
• Náhrobní deska Ondřeje Hirsche s reliéfem dvou truchlících mužů, (1803), Zdiby, u kostela Povýšení sv. Kříže
• Náhrobek rodiny Koseových (cca 1805), Olšanské hřbitovy II. Praha
• Náhrobek rodiny Straussů (1805), dodatečně přetesaný pro Josefa a Annu Wagnerovy, Broumov
• Náhrobní plastika neznámé osoby se sochou truchlícího vojína se zhašenou pochodní života a věncem, bez nápisové desky, (kolem 1800), SČG Litoměřice
• Náhrobek neznámé osoby s urnami a truchlícím chlapcem, bez nápisu, (kolem 1800), Panenský Týnec
• Náhrobek Karla Krezera, (1805), Praha- Kyje