František Xaver Svoboda

český básník, dramatik a spisovatel From Wikipedia, the free encyclopedia

František Xaver Svoboda
Remove ads

František Xaver Svoboda (25. října 1860, Mníšek pod Brdy[1] – 25. května 1943, Praha) byl český básník, dramatik a spisovatel.

Stručná fakta Rodné jméno, Narození ...
Remove ads

Život

Narodil se v rodině Antonína Svobody (1824/1825), gruntovníka v Mníšku 29, a Anny Svobodové-Mestkové (1826/1827).[2] Měl sedm sourozenců: Jana (1849), Josefa (1851), Antonína (1854–1865), Annu (1856), Josefu Farkačovou (1858–1875/1876), Johanu (1863–1865) a Johannu (1867). Otec byl podnikavý člověk, založil obchod s dřívím a později menší továrnu, ale zkrachoval. V roce 1875 se s rodinou přestěhoval do Prahy. [3][4]

V Praze František Xaver vystudoval Reálné gymnázium v Ječné ulici. Zde ho vyučoval mj. Petr Mužák, manžel spisovatelky Karoliny Světlé, který v něm objevil umělecké nadání.[5] Už jako patnáctiletý napsal svou první hru Bouří ku štěstí. [6] Následující studia na technice však nedokončil a věnoval se úřednické kariéře, která zajišťovala jeho literární činnost. Byl praktikantem pražského magistrátu (1884–1889), pak úředníkem Městské spořitelny v Praze.[7][3]

Literární činnost začal poezií jako epigon Jaroslava Vrchlického, později tvořil impresionistickou lyriku s polohami meditativními a vzpomínkovými. Ohlas vzbudily jeho rozsáhlé románové cykly: Rozkvět (1898) a Řeka (1908–1909). Rozkvět je částečně autobiografický, vypráví o duchovním vzestupu podbrdského rodu v další generaci. Tématem kroniky Řeka je hledání etických norem pro vztah mezi mužem a ženou v měšťanské rodině, rozhodující silou je čistota ženské lásky, obrodnou moc na duši člověka má působení přírody.[8]

Byl také dramatikem, tvořil drama kriticky realistické až naturalistické, ve svých hrách usiloval o postižení lidského charakteru determinovaného prostředím – např. Směry života, Rozklad. Tyto hry byly v devadesátých letech uváděny na scéně Národního divadla. Psal také veselohry, dodnes aktuální: Čekanky, Poslední muž.[8] [6] Veselohra „Poslední muž“, o despotickém otci rodiny, byla dvakrát zfilmovaná, podruhé pod názvem „Poslední mohykán“.[5] Humoristický román Kašpárek byl předlohou filmu Roztomilý člověk (1941) s Oldřichem Novým a Natašou Gollovou v hlavních rolích.[9]

Thumb
Růžena Čápová a F. X. Svoboda před svatbou, léto 1890

V září 1890 se po čtyřleté známosti oženil s Růženou Čápovou (1868–1920), pozdější spisovatelkou. V jejím literárním salónu se setkávaly různé osobnosti uměleckého světa, například F.X. Šalda, bratři Mrštíkové, spisovatelky Marie Calma, Marie Pujmanová a Božena Benešová, ale také herečka Hana Kvapilová nebo malířka Zdenka Braunerová. Manželství bylo bezdětné. Od roku 1910, kdy odešel do výslužby, žil Svoboda střídavě v Praze a v Mníšku, kde si postavil vilu v |Kamenném. Po smrti své ženy žil dál společenským životem, věnoval se literatuře a krajinomalbě. Po roce 1930 se staral o osiřelou dívku Miladu Kohouškovou (provdanou Lichtágovou), kterou v závěru života adoptoval a odkázal jí svůj majetek. [3][10] Svoboda působil v řadě literárních spolků, jako jsou například Literární odbor Umělecké besedy, Svatobor. Také zakládal Spolek českých spisovatelů beletristů Máj, kde zároveň působil ve správním výboru nakladatelského družstva. [6] Roku 1897 byl F. X. Svoboda zvolen dopisujícím členem České akademie věd a umění, od roku 1914 se stal pak i řádným členem. [5]

Thumb
Pomník F. X. Svobody v Mníšku pod Brdy

Zemřel v Praze 25. května 1943 a pochován byl stejně jako jeho manželka ve vyšehradském Slavíně. V Mníšku byl Svobodovi ještě za jeho života postaven v roce 1941 pomník od sochařky Marie Zlatníkové. Po roce 1950 měl být z ideologických důvodů odstraněn, a proto byl na přechodnou dobu ukrýván na neznámém místě. Znovu byl vztyčen v roce 1969 na náměstí pod kostelem.[4]

Remove ads

Citát

Svoboda jako málokdo jiný znal kouzlo mládí i stáří, vzletu lásky a hoře, tichého, idylického zasnění, tajemného opojení nejrozmarnějších záchvěvů srdce, jež mohou vésti až k vášnivému bloudění, nebo ke krutým rozporům s utkvělou ilusí. A to byl svět, z něhož tvořil nejenom povídky, novely a romány, ale také své hry, dramata, plná rozkladných svárů i temných démonických pudů, stejně jako veselohry, a tyto poslední s vzácně rozehranou fantasií pro půvab starosvětskosti, veselý nápad a šprým, pro pohodu laskavých, hřejivých úsměvů, fraškářský humor nebo rozkošnou líbeznost dívčího mámení.

Karel Engelmüller[11]

Remove ads

Dílo

Ve své době byl velmi populární jako autor rozsáhlého prozaického a dramatického díla, do české literatury zasáhl však na přelomu 80. a 90. let 19. století jako básník. Psal lyriku i veršované povídky a romány. V jeho tvorbě se objevuje snaha o prohloubení psychologického obrazu jedince, jeho vztahu k rodině, rodu, kraji i přírodě. Přírodou jsou inspirovány sbírky povídek Z brdských lesů (1912) a Lípy u našich cest (1917). Jeho temně laděné povídky jsou různorodé, od čistě realistických až po fantastické, od krvavých výjevů ze života až po působivé zachycení úzkostí a strachu z neznáma, přičemž nechybí ani klasické duchařské historky nebo příběhy převzaté z pověstí. [10] Ve svých prózách a dramatech zobrazoval hmotný a morální úpadek tradičních rodin. Dovedl dokonale vystihnout zvláště ženské postavy.

Jeho básnickou prvotinou se stala sbírka Básně (1883), která se skládala převážně z lyrické poezie. Svoboda vynikal v poezii jako lyrický básník s nevšedním smyslem pro opěvování přírodních krás.

Dramata a hry

  • 1889 Márinka Válková
  • 1892 Směry života – hra o třech dějstvích [12]
  • 1892 Rozklad
  • 1893 Útok zisku
  • 1897 Odpoutané zlo (přepracováno v roce 1922 s názvem Ubitý drak)
  • 1899 Podvrácený dub
  • 1900 Na boušínské samotě – hra o třech dějstvích [13]
  • 1900 Boháč a smrt [14]
  • 1901 Olga Rubešová
  • 1907 Přes tři vrchy
  • 1919 Zahozený nůž
  • 1940 Oba v témže kruhu

Dramatické básně

Veselohry

  • 1896 Dědečku, dědečku! (přepracováno v roce 1912 s názvem Na boušínské samotě)
  • 1899 Čekanky
  • 1902 Poupě [15]
  • 1902 Mlsáníčko
  • 1903 Lapený Samsonek
  • 1904 Rozveselená rodina
  • 1907 Fialky (přepracováno v roce 1922 s názvem Ořechy)
  • 1912 Milý tatínek [16]
  • 1912 Starý kozel [17]
  • 1919 Poslední muž
  • 1923 Housenky
  • 1927 Milionářka
  • 1929 Jeho nevinné oči
  • 1930 Maminčiny starosti

Povídky a romány

  • 1894 Románové paprsky – povídky [18]
  • 1912 Vlna za vlnou se valí – román [19]
  • 1925 V malém království – román [20]
  • 1927 Klekání – náladové povídky a příběhy [21]
  • 1927 Poznamenaní andělé – dva romány [22]
  • 1941 O lidech zvláštních – romány a příběhy [23]
  • 1944 Dukátek v blátě
Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads